“Když mi bylo devět, adoptovala mě Gorila.”
Jednoho dne si to do děcáku přiharasí polorozbité Volvo a vystoupí z něj… Gorila. Malou Jonnu si odsud odveze k sobě domů – do sběrného dvora.
Žere Gorila děti? A jak má vlastně vypadat správná maminka?
Příběh o tom, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. O tom, že za paznehty a opičím šklebem se dost možná skrývá láskyplné srdce. O ostychu, strachu, důvěře a o tom, že sběrný dvůr může být ten nejlepší domov na světě. A když o ten domov náhodou přijdete, pořád ještě existuje jedno místo, kam se dá jít. Kde to je? Přece tam, kde na vás někdo čeká.
překlad předlohy: Viola Somogyi
