Všichni jsme něčí vnoučata.
Babička: Není více dobré stařenky?
O inscenaci
Emílie lítá s dronem, Marie hrála v punkovém klipu, Maruška žehlila i ponožky a z Marcelky se stal anděl. Co mají společného? Jsou naše to babičky. Stejně jako Magdalena. Madla bydlela na Starém bělidle a pro pírko i přes plot skočila.
To pírko bylo možná z kohouta – kura domácího.
A i ten má svoji pramáti – divokého kura z Orientu.
Kohout všechny na Starém bělidle ráno co ráno budil.
Nejen babičku, ale i vnoučata: Barunku, Adélku, Viléma a Jana.
Hlavně ale budil Slunce.
Babička umřela, Slunce zůstalo.
A kohouti jsou tu také pořád.
Babičku Boženy Němcové četly naše babičky, babičky našich babiček a čteme ji i my dnes. Babičku ze Starého bělidla už ale nikdo neprobudí.
Co nám po ní zůstalo?
Všichni jsme něčí vnoučata.
Informace
- Premiéra 28. října 2023
- Místo Velká scéna
- Délka představení 70
Témata: vztah s babičkou, sdílení vzpomínek na babičky, jejich životní moudra i vtipné historky, smíření se smrtí, vzpomínky na děsivé životní zkušenosti: násilí, pokus o znásilnění
Efekty: hlasitá hudba
Divadelní prostředky: činoherní inscenace s výraznou stylizací ve scénografii a kostýmech, stínohra, živá hudba, videoprojekce
Dramaturgický vhled: Východiskem inscenace je generacemi čtená Babička Boženy Němcové, nejedná se ovšem o přesnou divadelní adaptací knihy. Inscenace sice příběh babičky Madly a jejích vnoučat přibližuje prostřednictvím několika kapitol z knihy, nabízí ale především prostor pro sdílení zážitků s vlastními babičkami: je tedy částečně dokumentární inscenací tematizující náš vztah k prarodičům. Texty Boženy Němcové doplňují autorské pasáže věnované babičkám herců a hereček, navazují s knižní předlohou dialog a dovolují pochybovat o idylické představě babičky. Inscenace proto vede ke kritickému myšlení, může podpořit v divačkách a divácích potřebu navazování mezigeneračního dialogu s prarodiči a zamýšlet se nad jejich životem v mládí, ale i nad jejich sny a zájmy, které mají dnes. Zároveň rozvíjí uvažování o tom, co nám díky babičkám může utkvět v hlavě a ovlivňovat nás po celý život. Jedním z hlavních témat inscenace je v neposlední řadě tradice, kterou podtrhuje scénografie a naddimenzované kostýmy z plastových materiálů: tradice, to, co si neseme jako pevnou součást našich životů, je pro náš život velmi podstatná. Je ale potřeba ji revidovat. Měla by být totiž o uchovávání ohně, nikoliv o schraňování popela.
Realizace
- Scénář a režie Tereza Karpianus
- Dramaturgie Alžběta Michalová
- Scénografie Petra Vlachynská
- Hudba David Smečka
- Fotografie Terezie Fojtová
- Světla Ondřej Coufal
- Zvuk Tomáš Urík
- Technika Jakub Gyönyör
Obsazení
- Katunka, vnouče Adélka, babička Madla, vdova Novotná Kateřina Francová
- Něninka, vnouče Barunka, mladá Madla, Viktorka, Komtesa Denisa Cupáková
- Vítek, vnouče Jan, Jiří, kopeček Vít Malecha
- Petr, vnouče Vilém, Sexuální predátor, Císař Josef II., Lípa Alfred Texel Schmidtke
- Kokrhající bůh vystupující v inkarnaci kohouta David Smečka
- Hlas babičky (ze záznamu) Boženka Kubíčková
- Hlas malého dítěte (ze záznamu) Zora Karpianus
- Zpěv babičky (ze záznamu) Marta Kovaříková
- Vítkova babička (ze záznamu) Emílie Malechová
- Sultán a Tyrl (ze záznamu) Čikina a Badyán Hřebíčkovi (původně: Škuba Karpianus)
- Zpěv v nahrávkách (ze záznamu) Isabela Smečka, Anna Hřebíčková
Zpětná vazba