| Divadlo Polárka | Tučkova 34, 602 00 Brno | tel: 541 212 912 | mobil: 724 042 852 | info@divadlopolarka.cz |
|
 |
program
červen | září
download
program | bulletin | fotogalerie  |
 |
|
|
Vystudoval český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě MU v Brně. Během vysoké školy se pohyboval po brněnské klubové scéně, zároveň pracoval v nakladatelství a psal do novin. Profesní dráhu začal jako vedoucí vydání hudebního měsíčníku, pět let vedl kulturní rubriku v Moravských novinách Rovnost a poté pracoval jako tiskový mluvčí radnice městské části Brno-střed. Má rád blues, českou literaturu 20. století, divadlo a pořádek v papírech. Je ženatý a se svými dvěma dětmi a manželkou se nadšeně pouští do různých sportovních dobrodružství.
Vystudovala Divadelní manažerství na DiFa JAMU. Do Polárky se jí nejdřív moc nechtělo, pak se rozhodla a teď je problém ji odsud dostat. Tvrdí, že člověk si zvykne na všechno. Sem tam taky hraje – Kocoura mága v Jen počkej, zajíci! a Hospodskou v Maryše. Nikdy se nenaučila a asi už ani nenaučí zpívat. Má ráda všechna zvířata (opačně to často neplatí) a pořád hodně voní. Neodolatelně ji lákají všechny výšky, dálky a hloubky. Loni byla na Kubě, letos ve Vietnamu a příští léto se chystá do Afriky. Ráda chodí, vaří, pije, jí a fatálně miluje, někdy třeba i divadlo.
Tak dlouho pracoval jako osvětlovač, jevištní technik a náborový pracovník zlínského Městského divadla až do chvíle jeho první režie Klímovy hry ,,Dios“, která ho téměř raketově vystřelila do zářného nebe Severomoravského divadla šumperského, kde dva roky působil jako herec s jednou samostatnou režií v sezoně divadelní. Pak s týmem výkonných a talentovaných činoherních dobrodruhů založil soukromé profesionální divadlo Hromadná procházka v Prostějově, kde spolu s kolegy na život a na smrt Pavlem Hromádkou a Pavlem Petrem Procházkou podílet se začal na uměleckém provozu tohoto uskupení. Pohostinsky režíruje na území bývalé Rakousko-Uherské monarchie a několik let byl kmenovým režisérem Loutkohry Jihočeského divadla ve městě, kde i Josef Švejk chvíli přebýval. Býval majitelem spacáku, depresí a porcelánové dýmky. Zůstal mu pouze spacák, ve kterém tráví jedny z nejkrásnějších chvil životních pod nebem hvězdným. Zpíval v hudebně naučném tanečním souboru Vaškův Věšák, kde všestranně rozvíjel svého ducha punkového. Když mu do spacáku múza vleze, dějí se pak různé věci umělecké…
Narozen ve Stodu u Plzně. Své divadelní začátky si odbyl v Divadle J. K. Tyla v Plzni, zejména však v přilehlém divadelním klubu. Jeho zoufalý pokus o studium na Fakultě elektrotechnické Západočeské univerzity se již během prvního semestru ukázal být omylem. S mírnými následky úspěšně absolvoval v Ateliéru divadelního manažerství na DiFa JAMU, zejména však v přilehlém Dalibaru. Jako další omyl se jeví jeho roční snaha pracovat kdekoliv mimo divadlo. Stejně nakonec zjistil, co je důležité a svou cestu do Polárky si přece jenom našel. Miluje Petru Janů, dobré jídlo a pití, filmy a zvířata. Rád plave ve studené vodě a při výšlapu na kopec je v cíli vždycky první. Velmi nerad nakupuje oblečení a obuv. Vlastní dvě želvy a smysl pro kanadské žertíky. Chtěl by vlastnit rodinný dům a velké auto. Nějakou dobu pobýval na Aljašce, ale naštěstí se vrátil, protože mu z té záplavy krásy všude kolem bylo mdlo. V Polárce debutoval jako Merten v Čarodějově učni.
Věčná optimistka, bílá dáma brněnských křižovatek a milovnice volných víkendů je nezastupitelnou silou pro organizování náboru. Trpělivě den co den naplňuje naše hlediště diváky z blízka i z daleka. Její milý hlas uslyšíte, kdykoli k nám zavoláte – ať na pevnou linku či na mobil. Z její ruky dostanete vstupenku na představení, program, předplatitelskou kartu i občerstvení během přestávky. Mimoto je výtečnou kuchařkou a aranžérkou popremiérových rautů. Nezabývá se tím, co bylo, stále kouká jenom dopředu!
Absolventka DiFa JAMU pochází z Vysočiny a je na to náležitě hrdá, protože ji považuje za opravdu nejkrásnější kout světa. Její další velkou láskou jsou knihy, zejména velké tlusté obrázkové encyklopedie, za které je schopná utratit nehorázné peníze. Je vyhraněně zimní typ. Každé léto v Brně prohlašuje, že tohle je její definitivně poslední a za rok se už opravdu stěhuje na hory. Jejím největším koníčkem je severský pes Nord, takové privátní polární placebo. Když se mu chce, tahá ji na koloběžce či na běžkách a společně závodí v dogtrekkingu. Taky miluje cestování, nejlépe do hor, jak jinak (Míša, nikoliv Nord). Je vášnivá speleoložka a společně se skupinou Tartaros operuje v jeskyních Moravského krasu. Má ráda svou rodinu a přítele Jiříka. Její sbírka pohledů s obrázky koňů se pomalu blíží k úctyhodné tisícovce. Hraje na saxofon, aktuálně se snaží hrát na klarinet… asi jako Petr Bajza na housle v Bylo nás pět. V Polárce zatím hraje ve všech inscenacích, co se minulou sezónu nazkoušely.
Vystudovala činoherní herectví na DiFa JAMU, kde absolvovala v roli Emílie v Hatinově inscenaci Viktor. V Polárce nastudovala „mateřskou triádu“, která sestává z rolí Lízalky (Maryša), Madam Kapulet (Romeo a Julie) a Maminky (Broučci). Nepřehlédnutelný byl i její moudrý medvěd Balú v Mauglím. Má ráda své tři děti, divadlo, knížky, slunce. Má ráda život takový, jaký je. Taky má ráda maso i čokoládu. A má speciální dary, které lidem v nesnázích pomáhají. Momentálně ji mateřská triáda potkala i v reálném životě. Je totiž na mateřské dovolené. A to již potřetí. Po Šimonovi a Vojtěchovi přišel Prokop.
Vystudovala pražskou konzervatoř, poté DAMU, obor činoherní herectví. Během studia si zahrála Julii v Romeovi a Julii a Mahulenu v Radúzovi a Mahuleně. Zkušenosti sbírala i v pražském Národním divadle, muzikálu a ve filmu. V Polárce ji můžete vidět jako femme fatale vtělesněnou do postavy Chůvy v Romeovi a Julii, Mirjam Hillelovou věřící v zázraky v Golemovi a coby vyslance pekel Kmotříčka v Čarodějově učni. Svou komickou a laskavou polohu rozehrává jako maminka Neskutečná ve Standovi a domě hrůzy, Janinka v Broučcích, ve čtyřech různých rolích v Mrazíkovi či jako želva – chůva v Urašimovi a mořské princezně. V roli Zajíce v inscenaci Jen počkej, zajíci! podle legendárního ruského animovaného seriálu je naprosto k sežrání (Vlk o tom ví své). Je to kynoložka a hraje na piáno, což naplno předvádí ve Starořeckých bájích a pověstech.
Vystudovala Zlínskou vyšší odbornou školu umění. V Městském divadle Zlín se představila v inscenacích Cyrano de Bergerac, Obrazy z dějin národa českého nebo Andělův betlém. V Divadle Polárka ji můžete obdivovat v roli Godivy a královny Pasifaé ve Starořeckých bájích a pověstech nebo jako démonickou královnu Mab v Romeovi a Julii. Smysl pro komiku uplatnila jako Panda a Paňďa (Jen počkej, zajíci!), Ylva a Náčelník Mávinků (Dobrodružství malého Vikinga) či jako ošklivá a zlá inženýrka Rozkošná (Standa a dům hrůzy). Je to ryzí charakter, nekouří a její životní krédo je humor, humor a zase jenom humor. Ráda a často se nahlas směje, jí vybrané lahůdky a s chutí absolvuje nové zážitky. Jejím největším snem je vlastnit motocykl značky Vespa. Ještě v předloňské sezóně nosila totiž příjmení Vespalcová.
V pěti letech se vloupala do školky. K tomuto kriminálnímu činu donutila skupinku několika dalších dětí a poprvé si uvědomila, že je fajn být středem pozornosti. V páté třídě omylem ukradla ořezávátko v papírnictví a doufala, že středem pozornosti nebude. Půl roku pak chodila do jiného, mnohem menšího papírnictví. V osmé třídě odehrála svůj poslední klavírní koncert. Málem se nekonal, protože interpretka dostala záchvat smíchu z toho, že je středem pozornosti. Paní učitelka neměla nervy riskovat to znovu. V deváté třídě utekla deset metrů z domu, protože chtěla být středem pozornosti, ačkoliv si to tenkrát nemyslela. Ve čtvrtém ročníku střední školy se stala středem své vlastní pozornosti. Po maturitě, kdy měla všechno za sebou, před nástupem na vysokou školu, kde nevěděla, co ji čeká, prožila nejkrásnější, čtyřměsíční prázdniny v životě... Po čtyřech letech nenápadného studia na JAMU se nenápadně uklidila na rok do šumperského angažmá, nyní se nenápadně vrátila do Brna přes Vietnam. Z Polárky ji znáte jako Marfušu a Marusju (Mrazík), Kantorku (Čarodějův učeň) či samotného Mínotaura a Godivu (Starořecké báje a pověsti).
Zapálenějšího nadšence byste nenašli! O trvalý pobyt v Polárce usiloval tak dlouho, dokud mu neuvolnil místo jiný Ondra. Vystudoval konzervatoř a již během studia dostal několik příležitostí v brněnských divadlech. Také se mu poštěstilo objevovat kouzlo filmové kamery ve filmu J. Nováka Jméno. Ve svém volném čase se věnuje skládání písniček pro svou znojemskou punk-rockovou kapelu, se kterou i zpívá. Kromě toho ho baví si občas zahrát na kytaru, na klavír nebo na bicí. Ale hlavně je milovník všech sportů. Jednou za rok jezdí na prkně a jednou za rok plave v moři. V Polárce coby nováček začal postupně hrát skoro ve všem, v prvním titulu minulé sezóny na něj však čekala dvojrole samolibého a poté napraveného Ivana a tupého Saši v inscenaci Mrazík až se pomalu přes kladného Michala v Čarodějově učni dostal k hrdinovi Starořeckých bájí a pověstí Théseovi.
Ve Zlíně vystudoval soukromou hereckou školu. Jeho prvním působištěm byl Cheb, kde působil v loutkovém spolku "Kaše a párek". V roce 2001 nastoupil do Divadla Polárka. Nejdříve coby civilní pracovník, a poté jako herec. Poznat ho můžete jako Merkucia v Romeovi a Julii, neohroženého kdožkolvěka Janka Tlamku v Bitvě u Lipan nebo studenta Charouska v Golemovi. Nejnověji nastudoval roli krutého Mistra v černém mlýně v inscenaci Čarodějův učeň a ještě krutějšího profesora Ripáka Rozkošného ve Standovi a domě hrůzy. Jinak je to ale laskavý člověk. Své dobré otcovské předpoklady zúročil jako Kmotříček v Broučcích či jako král Mínos ve Starořeckých bájích a pověstech. Kromě práce v divadle se věnuje své ženě Janě, synkovi Matějovi a dcerám Aničce a Elišce, rád chodí v papučích a občas má nutkání obejmout celý svět.
Po studiu techniky a slévárenství vystudoval herectví na DiFa JAMU a po krátkém angažmá v Divadle Radost našel cestu do Divadla Polárka, kde úspěšně působí dodnes. Jako vědoucí a vzdělaný rabín Šemaja Hillel vystupuje v Golemovi, jako moudrý a laskavý Tonda doplatí na svou lásku v Čarodějově učni. Hrůzu nahání coby neohrožený Tybalt (Romeo a Julie) nebo vojevůdce Jan Žižka (Bitva u Lipan), respekt budí i jako titulní postava inscenace Mrazík, v níž ztvárnil i hrozivého kapitána loupežníků Fjodora, také coby Král všech moří (Urašima a mořská princezna) nebo trochu komický Pan Hroch a Pan Nosorožec (Jen počkej, zajíci!) či přísný Tatínek (Broučci). Není divu. Profesionálně se totiž věnuje šermu a studiu bojových umění, působí v šermířském spolku Echte Fechte. V Polárce často funguje i jako choreograf, pochopitelně zejména bojových scén, a taky zbrojíř.
Pochází z Ostravy a je opravdu silný ostravský a lašský patriot. Vystudoval tamní konzervatoř a donedávna působil v Těšínském divadle, kde hrál například v Těšínském nebi nebo Hrátkách s čertem. Pak odešel do Brna studovat Dramatickou výchovu na DiFa JAMU, ale divadelní prkna nakonec zvítězila. Vidět jste ho mohli i v cyklu dokumentárních pořadů Šumná města. Jeho vysněné role jsou pekelný kníže Solfernus v již zmiňované Drdově pohádce a hlavní hrdina muzikálu Pomáda Danny Zucco. Hraje počítačové hry, má rád fantasy a šerm a je fanoušek sitcomů. Kromě hraní v divadle a hraní na kytaru se zabývá i autorským psaním, zejména poezie. Když se ve volném čase nevěnuje lezení po čemkoliv nebo občasnému plavání, leží na gauči. V Polárce nezahálí a hraje ve všem, co se během poslední sezóny nazkoušelo a ještě ve spoustě věcí navíc. Občas má taky trochu smůlu.
Tatínek, ochránce šneků, motorkář, fotomaniak, pécéčkář, tabletista, koupelnový zpěvák, podvodní plavec, milovník hub a čaje, mistr gagu, hadí muž a mistr v přípravě fazolí. Jezdil na motorce, tu teď vyměnil za velice podivné kolo. Má rád loutky a role komické, což dokazuje například v roli Tjureho (Dobrodružství malého Vikinga), jako starý Kuzma, Dědeček Hříbeček a Baba Jaga (Mrazík) či jako tatínek Neskutečný (Standa a dům hrůzy). Někdy musí přejít i do poloh vážnějších, které nechává naplno zaznít jako muž bez minulosti Athanasius Pernath v Golemovi a v postavě otce Vavřince v Romeovi a Julii. Občas se postaví i na druhou stranu barikády a režíruje. Nejobdivovanější je v roli Vlka v inscenaci legendárního ruského seriálu Jen počkej, zajíci! Taky ho stála tolik modřin, šrámů a boulí, kolik jich neutržil za celý život! Ti, kdo sledují pravidelně naše webové stránky, ho však určitě znají i jako autora videoklipů, animací a fotografií z našich představení.
Vystudoval činoherní herectví na Difa JAMU, absolvoval rolí Ondřeje Mahona v zemité inscenaci Hrdina Západu. Nastoupil do Polárky, pak odjel na zkušenou do Indonésie a po návratu zúročil své zážitky z džungle při práci na postavě Mauglího ve stejnojmenné inscenaci. Dokáže totiž vylézt téměř kamkoliv a na cokoliv. Dívčí srdce láme coby Romeo v klasické Shakespearově tragédii nebo jako titulní postava japonské pohádky Urašima a mořská princezna. Mimo činnost v Divadle Polárka vystupuje s ochotníky, cestuje a v noci kouká na hvězdy. Má rád, když se dějí neobvyklé věci neobvyklým způsobem a rozhodně s ním není nuda. Nejnověji pro vás nazkouší roli Krabata v temném Čarodějově učni.
Narodil se v Trutnově, na střední škole působil ve studentském divadle v Jičíně, poté vystudoval činoherní herectví na DiFa JAMU (jeho spolužačkou byla Marie Vančurová), působil dvě sezóny v divadle v Šumperku (jeho kolegyní byla Marie Vančurová) a pak přišel na konkurz do Polárky a vyhrál ho, takže se zase vrátil do Brna (jeho kolegyní je Marie Vančurová). Řídí auto jako ďábel a skáče salta, jako by se nechumelilo. Hrál už bramborovou kaši, pecen chleba a mléko. Miluje zvířátka a opravdu jim rozumí, což dokázal ještě na škole v roli naprosto neodolatelného sviště Valtra v inscenaci Mária Sabína. V Polárce na něj určitě brzy čeká zvířátková Thálie.
Původně cérka z Valašska, nyní slečna z velkoměsta. V divadle zastává hlavně funkci smíška – chechtá se totiž od rána do večera. Vyzná se úplně ve všem, často v Polárce zastává roli korektorky odborných textů a zvládá práci celého propagačního oddělení, protože na to už nikdo jiný nemá sílu. S kamarádkou založily dvoučlenný Filozofický klub Lekni. Po smrti potkana Barbuchy si pořídila myšičku Samičku. Samička už taky nežije. Kdo bude další? Naprosto neodolatelná je v nonverbální roli Susie - asistentky v TV show v inscenaci Marťanská kronika. Má ráda jasnou oranžovou barvu a květák. A taky pořád tancuje. No, někdy to je tanec svatého Víta…
V Polárce si dokáže posvítit na všechno a na všechny. Drukon tělem i duší umí vnést světlo do situací nejen na jevišti. Jeho nejcennější kvalitou je velmi široké laskavé srdce a schopnost udeřit hřebíček na hlavičku. V divadle se mu zcela paradoxně už neřekne jinak než Bubák, i když už si vlastně skoro nikdo nepamatuje proč. Na rozdíl od jeho kolegů ho bohužel na scéně nikdy neuvidíte, i když pamětníci s láskou vzpomínají na jeho nezapomenutelný výkon v roli Němé Marji v inscenaci Žabka carevna. Strašlivě nerad totiž exhibuje před neznámými lidmi. Je hrdým spolumajitelem fenky Julinky a často si plete patra.
Odjakživa řečený Hary. Své vzdělání ukončil maturitou, aby dále místo původně zamýšleného studia na Vídeňské konzervatoři pokračoval v samostudiu školy života, zvláště pak v oboru bohémský život. Vystřídal mnoho řemesel, než ho hudba přivábila k divadlům, kde už byl jen skok k zúročení všech životem nabitých dovedností a rázem z něj byl divadelní technik, v němž se konečně našel. Po pěti letech v brněnském HaDivadle se po všech možných peripetiích dostává do vytoužené Polárky, kterou zatím znal pouze coby muzikant. Jako takový hraje na všeliké chordofóny, z nichž zvláště je etablován v rodině mandolín. Rád také hudbu skládá, zejména když hrozí blížící se termín odevzdání. Momentálně hraje v kapelách Jazoo a N.G.Band. O svůj čas se dělí se psem Václavem.
Narodil se ve Frýdku-Místku, ale pochází z Chlebovic, dědiny jeho srdce. Již od průmyslovky věděl, že chce být strojařem. A proto je v Divadle Polárka, které objevil během studia VUT. Nejprve s Polárkou spolupracoval jako hostující umělec, nyní se jeho působnost rozšířila i na sférou technickou. Je to vášnivý cestovatel a vášnivý muzikant. Nejdál docestoval do Číny, kde prožil svoje dětství. Hraje na všechno, co chodí. V Polárce konkrétně obsluhoval fujaru, píšťaly a cimbál. A určitě zase obsluhovat bude. V brzké době ho totiž můžete vidět v inscenaci Urašima a mořská princezna. Účinkuje ve dvou hudebních seskupeních – v brněnské kapele Bezobratři a ve frenštátské gajdošské skupině RND a Spol. (RukyNaDudy a Společenství pro srandu a potěchu). Má rád utopence se šlehačkou a brynzové halušky, špatnou muziku naopak rád nemá. Mezi jeho koníčky patří stopování, tedy autostop, kterým projel celou Evropu. Jedinečným způsobem ztvárnil roli Sépie v inscenaci Urašima a mořská princezna a zoufalého loupežníka Lva v Mrazíkovi.
V mateřské školce exceloval ve své první roli Kohoutka ve hře Boudo, budko..., na základní škole chodil do výběrové třídy pro matematicky nadané děti, na gymnáziu posléze z matematiky propadl. Na vysoké škole se jeho dřívější potíže pravidelně opakovaly s koncem každého semestru. Když studia dokončil, půl roku oslavoval. Pak odjel na tři léta na zkušenou do Anglie a dalšího půl roku slavil návrat. Ze svých cest má spoustu nepublikovatelných zážitků. Do Polárky přišel proto, že chce hrát slepičku. Považuje se za naprosto obyčejného, průměrného a nevýrazného člověka. V dětství sbíral kaktusy (z původních padesáti kusů má nyní dva polomrtvé), posléze známky a nyní to jsou lovecké trofeje. Hraje na všechny bicí nástroje i nenástroje a na rouru, miluje rodné Znojmo a tekutiny v jakékoliv formě. Vidět ho můžete jako člena kapely Voříšci v Jen počkej, zajíci!, dále v inscenacích Hudba v Čechách, Češi v hudbě, Starořecké báje a pověsti a coby herce v Urašimovi a mořská princezně nebo v Dobrodružství malého Vikinga.
Vyrůstal v Kopřivnici a svá jinošská léta prožil ve Štramberku, městě zvaném Moravský Betlém. Vystudoval obor činoherní režie na brněnské DiFa JAMU. Pracoval jako lektor divadelně zážitkových kurzů pro děti i dospělé. Oblíbeným písňovým refrénem je: „Zkouším se prokopat ven…“. Divadelní tvorbu začal pokoušet na gymnáziu a vydrželo mu to dodnes. Pokouší se hrát na hudební nástroje, ponejvíce na kytaru. Jeho snem je naučit se hrát v kapele. Má rád nakládané tvarůžky a miluje Medvídka Pú i všechny jeho přátele. Vyloženě zle mu dělá koupel ve vaně. Moc rád jezdí na výlety, čte si a pozoruje mraky na nebi. V Polárce se těší na všechny své příležitosti. A že jich hned v první sezóně bylo! Tou první velkou byla režie Mrazíka a také role v Mauglím, v Bitvě u Lipan a v Čarodějově učni. Po hudební stránce se stále zdokonaluje – v Mrazíkovi hraje na ukulele, na kytaru preluduje ve Starořeckých bájích a pověstech, v Hudbě v Čechách, Češích v hudbě a jako jeden z Voříšků v Jen počkej, zajíci!
Vystudoval dramaturgii na DiFa JAMU, ale živí se převážně manuální prací. O sobě mluví velice nerad, ale lidi má jinak docela rád. Jen občas trochu nestíhá a to je ho pak všude jako šafránu. Velmi rád jezdí na kole. Kdykoliv a kamkoliv. Se svým kolem podniká i zahraniční výlety. Kdysi chodíval rád do různých zábavních podniků a hojně konzumoval. Bouřlivou minulost vyměnil za poklidný domácký život. Dnes dává přednost heřmánkovému thé a badmintonu. Je velice sečtělý, zejména v oblasti současných německých dramatiků. Občas se stane, že mu není zcela jasně rozumět, ale to dohání svým luzným zjevem. Vidět ho můžete ve zběsilé zvířecí čtyřroli jako psa Ťapku, kohoutka, medvědici s medvíďaty a hejno hus v Mrazíkovi či coby Hanza v Čarodějově učni, exceluje v Jen počkej, zajíci!. V Polárce se vrátil i ke své původní profesi. Působil totiž jako dramaturg u inscenace Starořecké báje a pověsti.
Zakladatel, režisér, dvorní dramatik a řidič divadla Wagofon. Děkuje Bohu, rodičům a miluje své dvě dcery a ženu. Jinak zvučí a zvučí a zase zvučí. Excelentně hraje na basu, což dokázal v legendární Vánoční hře. Další příležitost na něj čekala v neméně legendárním Mrazíkovi, v němž v němž zaujme coby sveřepý loupežník Voloďa. Je spolumajitelem velkého modrého auta. Rovněž se stará o Polárku v její internetové podobě.
Tento synek evangelického faráře pochází z Valašského Meziříčí. Vystudoval ošetřovatelství na evangelické akademii v Brně a Cyrilometodějskou střední odbornou školu pedagogickou tamtéž. Hraje na nástroje dechové i strunné, dramatický kroužek navštěvoval již jako dítě a kladný vztah k divadlu mu vydržel dodnes. Provozuje se spolkem kamarádů vlastní hry komediálního žánru, sem tam se nachomýtne i před amatérskou kameru. Nejraději poslouchá S.O.A.D. Již osm let hraje ve vlastní kapele Korisz. Hraje taky fotbal a pořád jezdí na svém novém kole. Sem tam mu sport přinese nějaký ten úraz a to je pak v divadle pozdvižení. V Polárce účinkuje ve většině inscenací.
Vystudovala grafický design a scénografii. Nejdříve od grafiky utekla k divadlu, potom od divadla ke grafice, až se to pěkně propojilo. Byla v Divadle Polárka, v reklamním studiu, v grafickém studiu, v současné době statečně sedí na třech židlích - v Divadle Petra Bezruče, v nakladatelství Větrné mlýny a v nezapomenutelné Polárce. Běžně zvládá nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. Nikdy nezapomíná na své přátele v nesnázích. Je šťastnou spolumajitelkou božské Julinky. Její práci můžete vidět na všech tiskovinách Polárky a taky v temném Čarodějově učni.
