| PŘEDPRODEJ VSTUPENEK A PŘEDPLATNÉHO KAŽDÝ ČTVRTEK 16:30 - 18:30 V POKLADNĚ DIVADLA Kontakt | Mapa |
|
 |
program
únor | březen
download
program | plakát | fotogalerie  |
 |
|
|
Připravujeme:
Vystudoval český jazyk a literaturu na Filozofické fakultě MU v Brně. Během vysoké školy se pohyboval po brněnské klubové scéně, zároveň pracoval v nakladatelství a psal do novin. Profesní dráhu začal jako vedoucí vydání hudebního měsíčníku, pět let vedl kulturní rubriku v Moravských novinách Rovnost a poté pracoval jako tiskový mluvčí radnice městské části Brno-střed. Má rád blues, českou literaturu 20. století, divadlo a pořádek v papírech. Se svými dvěma dětmi se nadšeně pouští do různých sportovních dobrodružství.
Vystudovala Divadelní manažerství na DiFa JAMU. Do Polárky se jí nejdřív moc nechtělo, pak se rozhodla a teď je problém ji odsud dostat. Tvrdí, že člověk si zvykne na všechno. Sem tam taky hraje, v současnosti tyrkysového Kocoura mága v Jen počkej, zajíci!. Neodolatelně ji lákají všechny výšky, dálky a hloubky. Ráda chodí, vaří, pije, jí a fatálně miluje, někdy třeba i divadlo. Kdyby měla ještě někdy možnost volby, chtěla by žít v Karibiku a psát knihy.
Narozen ve Stodu u Plzně. Své divadelní začátky si odbyl v Divadle J. K. Tyla v Plzni, zejména však v přilehlém divadelním klubu. Jeho zoufalý pokus o studium na Fakultě elektrotechnické Západočeské univerzity se již během prvního semestru ukázal být omylem. S mírnými následky úspěšně absolvoval v Ateliéru divadelního manažerství na DiFa JAMU, zejména však v přilehlém Dalibaru. Jako další omyl se jeví jeho roční snaha pracovat kdekoliv mimo divadlo. Stejně nakonec zjistil, co je důležité a svou cestu do Polárky si přece jenom našel. Miluje Petru Janů, dobré jídlo a pití, filmy a zvířata. Rád plave ve studené vodě a při výšlapu na kopec je v cíli vždycky první. Velmi nerad nakupuje oblečení a obuv. Vlastní dvě želvy a smysl pro kanadské žertíky. Chtěl by vlastnit rodinný dům a velké auto. Nějakou dobu pobýval na Aljašce, ale naštěstí se vrátil, protože mu z té záplavy krásy všude kolem bylo mdlo. V Polárce debutoval jako Merten v Čarodějově učni, vidět ho můžete i jako Sultána ve Zmatku nad zmatek.
Věčná optimistka, bílá dáma brněnských křižovatek a milovnice volných víkendů je nezastupitelnou silou pro organizování náboru. Trpělivě den co den naplňuje naše hlediště diváky z blízka i z daleka. Její milý hlas uslyšíte, kdykoli k nám zavoláte – ať na pevnou linku či na mobil. Z její ruky dostanete vstupenku na představení, program, předplatitelskou kartu i občerstvení během přestávky. Mimoto je výtečnou kuchařkou a aranžérkou popremiérových rautů. Nezabývá se tím, co bylo, stále kouká jenom dopředu!
Pochází z Tišnova kousek za Brnem. Absolvovala herectví na konzervatoři v Brně, poté roční angažmá v Divadle loutek Ostrava, kde si zamilovala dětské publikum, Ostravaky i tamní jeviště, hlavně v roli tučňáka v Tučňácích na arše, Terezky v Nevěstě pro Hastrmana a dívky v Malovaném na skle. Miluje tanec, půl roku ho studovala na konzervatoři Duncan centre v Praze. Teď objíždí různé workshopy. Chvíli dělala i capoeiru (afrobrazilský bojový tanec), ale většinou dostala nakládačku, tak se vrátila zpátky k méně agresivnímu tanci. Když náhodou netancuje, zkouší hrát na mandolínu. Vlastní rovněž krásné djembe, na které by taky chtěla jednou hrát. Má ráda jídlo, hodně, hlavně sladké. Má ráda svého milého, za kterým se vrátila z Ostravy do Brna. V Polárce se těší nejvíc na Urašimu a mořskou princeznu a svého spolužáčka z konzervatoře Ondru Biravského. A taky si chce koupit koloběžku a jezdit na ní do divadla. I z divadla.
V Polárce se divákům představí v komické roli Marfuši v Mrazíkovi, jako neohrožená Albertinka Divořáčková ve Standovi a Kantorka v Čarodějově učni. V Urašimovi hraje kraba.
Vystudovala pražskou konzervatoř, poté DAMU, obor činoherní herectví. Během studia si zahrála Julii v Romeovi a Julii a Mahulenu v Radúzovi a Mahuleně. Zkušenosti sbírala i v pražském Národním divadle, muzikálu a ve filmu. Svou komickou a laskavou polohu rozehrává jako maminka Neskutečná ve Standovi a domě hrůzy, ve čtyřech různých rolích v Mrazíkovi či jako želva – chůva v Urašimovi a mořské princezně. V Polárce ji můžete však vidět i jako vyslance pekel Kmotříčka v Čarodějově učni.V roli Zajíce v inscenaci Jen počkej, zajíci! podle legendárního ruského animovaného seriálu je naprosto k sežrání (Vlk o tom ví své). Je to kynoložka a hraje na piáno, což naplno předvádí ve Starořeckých bájích a pověstech. Naposledy zazářila jako mladinká Manon Lescaut.
Dětství a rané mládí prožila v Olomouci, kde se od svých šesti let až do maturity trápila téměř denně v bazénu. Závodně se totiž věnovala akvabelám, což ji poznamenalo na celý život. Polovinu dětství měla vlasy zelené od chlóru a varhánky na prstech jí neměly prakticky kdy zmizet. Tou zábavnější částí jejího dětství a dospívání byl dramatický kroužek a všechny možné amatérské divadelní spolky, což ji dovedlo až ke studiu herectví na JAMU. Tam pak přežila jogínský teror, prošla výcvikem břišních kontrakcí a úspěšně dostudovala a odešla za štěstím do angažmá v divadle F. X. Šaldy v Liberci. Bylo jí tam krásně, hrálo se jí tam krásně. Ještě krásněji jí však bylo s jejím mužem, který je z Brna. Poté, co se jim narodila holčička Dorotka, se vrátili za štěstím na Moravu. A tak je zpátky a navíc v Polárce. Tam ji uvidíte třeba jako něžnou Nastěnku v Mrazíkovi, soušku učitelku Drábkovou v Boříkovi a spol., inženýrku Běluši Rozkošnou ve Standovi a domu hrůzy nebo paní Prasátkovou a paní Sloní v Jen počkej, zajíci! a nezvykle jako Tiberge v Manon Lescaut.
Vystudoval konzervatoř a již během studia dostal několik příležitostí v brněnských divadlech. Také se mu poštěstilo objevovat kouzlo filmové kamery ve filmu J. Nováka Jméno. Kromě toho ho baví si občas zahrát na kytaru, na klavír nebo na bicí. Ale hlavně je milovník všech sportů. Jednou za rok jezdí na prkně a jednou za rok plave v moři. V Polárce coby nováček začal postupně hrát skoro ve všem, v prvním titulu minulé sezóny na něj však čekala dvojrole samolibého a poté napraveného Ivana a tupého Saši v inscenaci Mrazík až se pomalu přes kladného Michala v Čarodějově učni dostal k hrdinovi Starořeckých bájí a pověstí Théseovi. Jeho profesor Rybný okouzluje v Kutilech, beznadějný Optimista dojímá ve Zmatku nad zmatek. V Polárce se prosazuje i jako nadějný skladatel hudby. Dokáže vždy výborně odhadnout situaci a ohromuje svou vytrvalostí, která mu vydržela od dob, kdy o místo v Polárce usiloval.
Po studiu techniky a slévárenství vystudoval herectví na DiFa JAMU a po krátkém angažmá v Divadle Radost našel cestu do Divadla Polárka, kde úspěšně působí dodnes. Respekt budí jako titulní postava inscenace Mrazík, v níž ztvárnil i hrozivého kapitána loupežníků Fjodora, také coby Král všech moří (Urašima a mořská princezna) nebo trochu komický Pan Hroch a Pan Nosorožec (Jen počkej, zajíci!) či soudce Tuček (Z jedné i druhé kapsy). Není divu. Profesionálně se totiž věnuje šermu a studiu bojových umění, působí v šermířském spolku Echte Fechte. V Polárce často funguje i jako choreograf, pochopitelně zejména bojových scén, a taky zbrojíř. Nemá rád jakoukoliv nespravedlnost, ovšem velmi rád vypráví dlouhatánské vtipy, zejména ten o klokle. Schválně se někdy zeptejte…
Narodil se ve Dvoře Králové. Poté, co nebyl přijat na pražskou konzervatoř, pobyl tři roky v Hradci Králové, kde se vyučil v oboru mechanik hudebních nástrojů. Pak se vrátil na dva roky do svého bydliště, což je Nová Paka, kde úspěšně absolvoval dvouleté nástavbové studium s maturitou, obor podnikání a management, ačkoliv dodnes nechápe, jak je něco takového možné. Doufá, že jeho už poslední školou byla VOŠ umělecká ve Zlíně, obor herectví, taktéž úspěšně absolvovaná. Od šesté třídy hrál divadlo v Jičíně společně s jiným členem Polárky Vaškem Vítkem. Ve stejném městě hrál i v kapele a často voněl benzínem. Má totiž rád auta a motorky. Ve chvílích volna obluzoval děvčata, což už prý dávno nedělá. Jeho životní motto je: „Dřív jsem býval namyšlený, ale nyní už jsem bez chyby!“ Přátelé ho důvěrně oslovují Šprušle. V Polárce se můžete těšit na jeho výkon v roli nesympatického udavače Lyška v Čarodějově učni či neoblíbeného šplhouna Bohouška v Boříkovi a spol. Taky bude hrát služebního psa Ritu, kterého zatím nikdy nikdo neviděl a štěně - boxera v Jen počkej, zajíci!
Tatínek, herec a autor. Jezdil na motorce, tu teď vyměnil za velice podivné skládací kolo. Nerad řídí auto. Má rád loutky a komické role, což uvidíte například v Dobrodružství piráta Kolíska, dokazuje to i jako starý Kuzma, Dědeček Hříbeček a Baba Jaga (Mrazík) či jako tatínek Neskutečný (Standa a dům hrůzy) a jako sňatkový podvodník (pochopitelně je to také jenom role). Občas se postaví i na druhou stranu barikády a režíruje. Nejobdivovanější je v roli Vlka v inscenaci legendárního ruského seriálu Jen počkej, zajíci! Taky ho stála tolik modřin, šrámů a boulí, kolik jich neutržil za celý život! Ti, kdo sledují pravidelně naše webové stránky, ho však určitě znají i jako autora videoklipů, animací a fotografií z našich představení.
Po studiu na pražské konzervatoři, kde prožil divoce úžasných 6 let života, ho polapil svět pohádek. Působil v Loutkohře v Českých Budějovicích, v Plzni v divadle Alfa, spolupracuje i s pražskou hereckou společností Julie Jurištové a s Černým divadlem Jiřího Srnce.
Možná i díky studiu a cvičení Jógy a bojových umění se začal zajímat o pohádky do větší hloubky a poznal, jaká tajemství mohou skrývat. To se mu moc zalíbilo a přimělo k tomu, aby se jim dál věnoval, studoval je a také předával.
V Polárce se těší především na děti, kterým hlavně takové příběhy patří, a na to, že se zase bude moci mnohé naučit od svých nových kolegů a pracovat s nimi ve světě divadla a ještě k tomu navíc i světě pohádek.
Má rád čaj, rád vaří a cestuje. Taky má rád zvířátka. Ale spíš ta živá, ne na talířích. Jeho životem je jóga, meč, kytara a divadlo. V Polárce ho uvidíte třeba jako hrůzostrašného mistra v Čarodějově učni a profesora Ripáka Rozkošného ve Standovi a domě hrůzy, v titulní roli inscenace Bořík a spol. či jako mrštnou Pandu v Jen počkej, zajíci!
Narodil se v Trutnově, na střední škole působil ve studentském divadle v Jičíně, poté vystudoval činoherní herectví na DiFa JAMU, působil dvě sezóny v divadle v Šumperku a pak přišel na konkurz do Polárky a vyhrál ho, takže se zase vrátil do Brna. Řídí auto jako ďábel a skáče salta, jako by se nechumelilo. Je velice vznětlivý (nikoliv povahou), oheň a vzplanutí ho totiž pronásledují od počátku jeho působení v Polárce. Hrál už bramborovou kaši, pecen chleba a mléko. Miluje zvířátka a opravdu jim rozumí, což dokázal ještě na škole v roli naprosto neodolatelného sviště Valtra v inscenaci Mária Sabína. V Polárce na něj určitě brzy čeká zvířátková Thálie. Vidět ho můžete jako neodolatelně roztržitého inženýra Pustého v Kutilech, neodolatelně zamilovaného rytíře des Grieux v Manon Lescaut či jako neodolatelně ďábelského Mastona ve Zmatku nad zmatek.
Původně cérka z Valašska, nyní slečna z velkoměsta. V divadle zastává hlavně funkci smíška – chechtá se totiž od rána do večera. Vyzná se úplně ve všem, často v Polárce zastává roli korektorky odborných textů a zvládá práci celého propagačního oddělení, protože na to už nikdo jiný nemá sílu. S kamarádkou založily dvoučlenný Filozofický klub Lekni, je členkou skupiny Kus tuku. Po smrti potkana Barbuchy si pořídila myšičku Samičku. Samička už taky nežije. Kdo bude další? Na jevišti ji můžete vidět v mnoha rolích v inscenaci Zmatek nad zmatek. Má ráda jasnou oranžovou barvu a květák. A taky pořád tancuje. No, někdy to je tanec svatého Víta…
V Polárce si dokáže posvítit na všechno a na všechny. Drukon tělem i duší umí vnést světlo do situací nejen na jevišti. Jeho nejcennější kvalitou je velmi široké laskavé srdce a schopnost udeřit hřebíček na hlavičku. V divadle se mu zcela paradoxně už neřekne jinak než Bubák, i když už si vlastně skoro nikdo nepamatuje proč. Na rozdíl od jeho kolegů ho bohužel na scéně nikdy neuvidíte, i když pamětníci s láskou vzpomínají na jeho nezapomenutelný výkon v roli Němé Marji v inscenaci Žabka carevna. Strašlivě nerad totiž exhibuje před neznámými lidmi. Je hrdým spolumajitelem fenky Julinky a často si plete patra.
Odjakživa řečený Hary. Své vzdělání ukončil maturitou, aby dále místo původně zamýšleného studia na Vídeňské konzervatoři pokračoval v samostudiu školy života, zvláště pak v oboru bohémský život. Vystřídal mnoho řemesel, než ho hudba přivábila k divadlům, kde už byl jen skok k zúročení všech životem nabitých dovedností a rázem z něj byl divadelní technik, v němž se konečně našel. Po pěti letech v brněnském HaDivadle se po všech možných peripetiích dostává do vytoužené Polárky, kterou zatím znal pouze coby muzikant. Jako takový hraje na všeliké chordofóny, z nichž zvláště je etablován v rodině mandolín. Rád také hudbu skládá, zejména když hrozí blížící se termín odevzdání. Momentálně hraje v kapelách Jazoo a N.G.Band. O svůj čas se dělí se psem Václavem, oba dva účinkují v inscenaci Kutilové.
V mateřské školce exceloval ve své první roli Kohoutka ve hře Boudo, budko..., na základní škole chodil do výběrové třídy pro matematicky nadané děti, na gymnáziu posléze z matematiky propadl. Na vysoké škole se jeho dřívější potíže pravidelně opakovaly s koncem každého semestru. Když studia dokončil, půl roku oslavoval. Pak odjel na tři léta na zkušenou do Anglie a dalšího půl roku slavil návrat. Ze svých cest má spoustu nepublikovatelných zážitků. Do Polárky přišel proto, že chce hrát slepičku. Považuje se za naprosto obyčejného, průměrného a nevýrazného člověka. V dětství sbíral kaktusy (z původních padesáti kusů má nyní dva polomrtvé), posléze známky a nyní to jsou lovecké trofeje. Hraje na všechny bicí nástroje i nenástroje a na rouru, miluje rodné Znojmo a tekutiny v jakékoliv formě. Vidět ho můžete jako člena kapely Voříšci v Jen počkej, zajíci!, dále v inscenacích Hudba v Čechách, Češi v hudbě, Starořecké báje a pověsti. Činoherním výkonem v roli Vondráčka všechny uhranul v titulu Z jedné i druhé kapsy.
Vyrůstal v Kopřivnici a svá jinošská léta prožil ve Štramberku, městě zvaném Moravský Betlém. Vystudoval obor činoherní režie na brněnské DiFa JAMU. Pracoval jako lektor divadelně zážitkových kurzů pro děti i dospělé. Oblíbeným písňovým refrénem je: „Zkouším se prokopat ven…“. Divadelní tvorbu začal pokoušet na gymnáziu a vydrželo mu to dodnes. Pokouší se hrát na hudební nástroje, ponejvíce na kytaru. Jeho snem je naučit se hrát v kapele. Má rád nakládané tvarůžky a miluje Medvídka Pú i všechny jeho přátele. Vyloženě zle mu dělá koupel ve vaně. Moc rád jezdí na výlety, čte si a pozoruje mraky na nebi. Je až moc lechtivý a často dělá koně. V Polárce se stále těší na všechny své příležitosti. A že jich hned v první sezóně bylo! Tou první velkou byla režie Mrazíka a také role v Mauglím, v Bitvě u Lipan a v Čarodějově učni. Po hudební stránce se stále zdokonaluje – v Mrazíkovi hraje na ukulele, na kytaru preluduje ve Starořeckých bájích a pověstech a ve Zmatku nad zmatek. V Polárce režíroval Boříka a teď se chystá na Stvoření světa. Opět jako režisér. Letos se šťastně oženil.
Vystudoval dramaturgii na DiFa JAMU, ale živí se převážně manuální prací. O sobě mluví velice nerad, ale lidi má jinak docela rád. Jen občas trochu nestíhá a to je ho pak všude jako šafránu. Velmi rád jezdí na kole. Kdykoliv a kamkoliv. Se svým kolem podniká i zahraniční výlety. Kdysi chodíval rád do různých zábavních podniků a hojně konzumoval. Bouřlivou minulost vyměnil za poklidný domácký život. Dnes dává přednost heřmánkovému thé a badmintonu. Je velice sečtělý, zejména v oblasti současných německých dramatiků. Občas se stane, že mu není zcela jasně rozumět, ale to dohání svým luzným zjevem. Vidět ho můžete ve zběsilé zvířecí čtyřroli jako psa Ťapku, kohoutka, medvědici s medvíďaty a hejno hus v Mrazíkovi či coby Hanza v Čarodějově učni, pěvecky exceluje v Jen počkej, zajíci!. V Polárce se vrátil i ke své původní profesi. Působil totiž jako dramaturg u inscenací Starořecké báje a pověsti, Bořík a spol. a Manon Lescaut. Teď se chystá na Stvoření světa. Opět jako dramaturg. Loni se šťastně oženil.
Zakladatel, režisér, dvorní dramatik a řidič divadla Wagofon. Děkuje Bohu, rodičům a miluje své dvě dcery a ženu. Jinak zvučí a zvučí a zase zvučí. Excelentně hraje na basu, což dokázal v legendární Vánoční hře. Další příležitost na něj čekala v neméně legendárním Mrazíkovi, v němž zaujme coby sveřepý loupežník Voloďa. Je spolumajitelem velkého modrého auta, které ne vždy nastartuje. Rovněž se stará o Polárku v její internetové podobě. Letos připravuje pro divadlo jako spoluautor textu a dramaturg inscenaci Dobrodružství piráta Kolíska.
Tento synek evangelického faráře pochází z Valašského Meziříčí. Vystudoval ošetřovatelství na evangelické akademii v Brně a Cyrilometodějskou střední odbornou školu pedagogickou tamtéž. Hraje na nástroje dechové i strunné, dramatický kroužek navštěvoval již jako dítě a kladný vztah k divadlu mu vydržel dodnes. Provozuje se spolkem kamarádů vlastní hry komediálního žánru, sem tam se nachomýtne i před amatérskou kameru. Nejraději poslouchá S.O.A.D. Hraje taky fotbal a pořád jezdí na svém novém kole. Sem tam mu sport přinese nějaký ten úraz a to je pak v divadle pozdvižení. V Polárce účinkuje ve většině inscenací, plánuje se prosadit i jako skladatel hudby. Letos ho ošklivě pokousalo klíště, tak doufáme, že se tento incident obejde bez následků.
