Čarodějův učeň v Polárce – pro diváky, co se rádi bojí

Janka Ryšánek Schmiedtová, www.mestoprodeti.cz

Už více než rok má na svém repertoáru brněnská Polárka inscenaci Čarodějův učeň.

Ti, kteří znají stejnojmenný – dnes už za legendu české kinematografie považovaný – film Karla Zemana, se asi pozastaví nad tím, je-li vhodné podobný materiál zpracovávat na divadle pro ty nejmenší: vždyť jim přece nechceme ukazovat morbidně depresivní příběh, několik umučených těl a vše ničící zlo jako pohádku na dobrou noc, nebo snad ano? Já osobně jsem po zhlédnutí jedné z repríz jednoznačně pro druhou možnost: v hledišti plném jindy hyperaktivních školáků bylo po celou dobu představení napjaté ticho. Ono totiž: když se na jevišti čaruje a není to trapné, děti to náležitě docení. Režisérovi Jakubovi Macečkovi se podařilo dát dohromady společně s týmem spolupracovníků inscenaci osobité poetiky, která je podobná atmosféře příběhů o Harry Potterovi. Celý děj, vycházející z lužickosrbské legendy, vypráví o chlapci Krabatovi, kterého vezme do učení Mistr, brzy se ovšem ukáže, že nejde o teplé místečko mlynářského učedníka se stravou a noclehem, ale o nováčkovskou pozici ve skupině praktikující černou magii. Co rok služebně nejstarší z chlapců musí podstoupit nelehký souboj s Mistrem, prohrává, zemře a je bez lítosti rozemlet mlýnskými kameny. Na jeho místo pak nastupuje další kluk ze sousedství, který pro svou chudobu nejdříve nevidí černotu a když už se po čase rozkouká, není cesty zpět. I kouzly fascinovanému Krabatovi trvá, než si uvědomí, že je čas jednat a postavit se mašinérii zla černé magie, naštěstí je mu ale k ruce věrný přítel Jura a krásná Kantorka, která nakonec prolomí moc Mistra svou čistou láskou ke Krabatovi. Inscenace má spád, scéna střihem střídá scénu v rychlém tempu, divákovi není dovoleno ani na vteřinu vydechnout. Herci z Polárky podávají přesné koncentrované výkony a temně pulzující atmosféru kusu dotváří jak strohá scénografie pracující s animacemi i najednou se zjevujícími reflexní barvou namalovanými symboly, tak démonická hudba Maria Buzziho. Zuzana Přidalová opět dokázala z minima udělat maximum, každý kostým je střihově nápaditý a přece zapadá do celkové syrové a barevně umírněné výtvarné stylizace pracující s přírodními materiály jako je juta, sláma, bavlna, či neopracované dřevo. Čarodějův učeň je inscenací pro ty děti, co se se nezaleknou a chtějí se trochu bát, a klidně i pro jejich rodiče, kteří jsou i přes svou dospělost ochotni poddat se jevištní imaginaci a nechat se zcela unést příběhem.

Vloženo: 5. 5. 2011

Starší článek: Kýčovitý a přece velmi povedený Mrazík - 5. 5. 2011

Novější článek: Setkání-Stretnutie – den pátý – Řecké báje a pověsti - 31. 5. 2011