Halas, Polárka a náhodní kolemjdoucí

ROZRAZIL 25.11.2010 20:50:57 / Josef Dubec

Divadlu Polárka se dosti mizerně daří upozornit veřejnost na fakt, že netvoří jen pro věkovou kategorii do deseti, maximálně patnácti let. Patří přitom mezi soubory se stabilně kvalitním repertoárem schopným oslovit libovolné věkové kategorie. Nejen velkou divadelní nápaditostí (např. Bitva u Lipan), které bývají právě "dětská" divadla významnými opatrovníky (a občas se zdá, že i jedinými). V nemenší míře i díky tematickému rozkročení, dalece přesahujícímu obzor ortodoxních pohádkových moralit (zpracování Čapkových povídek aj.). Hutnost života polárkovského souboru se ukazuje i v jeho pečlivém hledání nových možností, jak s diváky rozmlouvat. Příkladem je čerstvě zahájená série poetických večerů s názvem Na křídlech české poezie, která hodlá publikum seznamovat s básnickou tvorbou rozličných českých poetů. V premiérový večer pojmenovaný A co???!!!, věnující se Františku Halasovi, se přes všechny výše vychrlené superlativy naskytl divákům spíše důvod ke smutku. Nikoli z kvality představení, ale z toho, že se nás v hledišti sešly pouhé tři řady.

Večer poezie připravovaný studenty JAMU pod vedením čerstvé absolventky Jitky Vrbkové a odehraný souborem Polárky byl přitom povedeným setkáním s Halasem. Oproti Divadlu U stolu, které s podobnými pořady začalo již zhruba o půl roku dříve, byli mladí tvůrci dle očekávání méně pietní a nabídli tak trochu jiný způsob divadelního oživení básní. Křehkost zrodu a života poezie ilustruje režisérka Jitka Vrbková již úvodním obrazem, kdy herci vidí do scénáře jen pomocí neustále rozškrtávaných sirek. Stačí, aby jemný plamínek zhasl v nevhodnou chvíli, a nit slov je přerušena. Symbolika ohně, Halasovi rozhodně ne vzdálená, se v závěru obloukem vrací ve strhující autorské zpovědi Dolores, působící téměř závrať z toho, jak absolutně vysoké jsou Halasovy nároky na poezii. Celý večer rámuje dlouhá báseň Staré ženy, jejíž části zaznívají postupně, a která je pointovaná němou hrou bíle nalíčené holčičky, odnášející s úsměvem ze scény květináče se schnoucími pokojovými květinami, které celý večer stály na scéně. Do jisté míry drzý záměr sekundovat poezii Halasově poezií jevištní obstává rozhodně se ctí.

Mezi kapitoly Starých žen jsou vkládána kratší Halasova díla a zároveň čtené ukázky z jeho korespondence. Básníkova duše i jeho příběh se nám tak odhalují z několika stran. Samotní herci pak nejsou pouze recitátory, ale ve svých rolích se stylizují a ilustrují verše nejen hlasem, ale i výraznou hereckou akcí. Ústředním duem je hlavně Miroslav Černý v roli Halase a Marie Vančurová jako jeho dámská protivnice. Ukazuje se tu ovšem nevýhoda ne zcela vyrovnaného ansámblu Polárky. Vedle vynikajícího Černého, jehož mimická i intonační výraznost dává tušit, že verše promýšlel a ví, proč je říká, působí všestranně nejistá Vančurová poněkud ochotnicky.

Celkový zážitek z večera to ale do záporu nesráží. Jitka Vrbková se svým týmem ukázala, že nejmladší divadelnická generace může hodnotně přispět k uvádění poezie na brněnských jevištích, což se v tento rok zdá až překvapivě aktuální. Bude zajímavé sledovat, jak se s touto solidně nastavenou laťkou popasují autorčini kolegové v následujících dílech cyklu.

Divadlo Polárka – A co???!!!. Scénář a režie Jitka Vrbková, výtvarná konzultace Zuzana Hejtmánková, violoncello Pavel Čadek, klarinet Lucia Jagerčíková. Hrají Miroslav Černý, Marie Vančurová, Jiří Krupica, Michaela Červinková, Jan Kruba a Sašenka Krubová. Jediné provedení 9. 11. 2010.

 

 

Vloženo: 26. 11. 2010

Starší článek: Čapkovy povídky aneb dramaturgický reparát v Polárce - 18. 11. 2010

Novější článek: V zimní Polárce není nic moc Krakonošovo - 16. 12. 2010