Čím výš míříš, tím hlouběji spadneš

Severská záře Polárky nasvítila báje a pověsti z okolí dávného Peloponéského poloostrova

K několika divadlům, která hýří nápady a mohou se chlubit originální dramaturgií, rozhodně patří brněnská Polárka. Bez sebeoslavných fanfár se spřízněnými bezduchy televizních magazínů přinesli odrostlejším dětem nejnověji Starořecké báje a pověsti.

Pro realizaci základních archetypálních příběhů, jejichž odraz nacházíme v evropských i světových pohádkách, ale třeba i v Bibli, vybrala si autorka scénáře a supervizorka Hana Mikolášková generačně různorodý režijní tým. Divákům představuje koncízní, hloubavě zábavný, herojský, místy jímavý projekt.

Pitínského jablko a strom

Děti a adolescenti ho sledují bez obvyklých pubertálních ruchů. To je nejlepší ocenění kvality celku pro cílovou skupinu, která v jiných divadlech obvykle nahání pořadatelům i tvůrcům strach a hrůzu.

Hned v báji o hloupém králi Midasovi, co měl nakonec stejně jako Vávra oslí uši, o jeho sporu s Dionýsem, a dokonce s Apollónem ve při o hudební prvenství se satyrem Marsyasem – jak to dopadlo, namaloval Tizian, a zhlédnout originál zajeďte si do Kroměříže – zvolil Pavel Gejduš formu pokleslé televizní šou, s tanečky válícími Godivami Michaelou Červinkovou, Sylvou Siničákovou a Marií Vančurovou.

Není marné připomenout občas Ikara, syna Daidalova, a jeho neodolatelnou touhu a prokletí vzlétnout až ke slunci. S nadhledem a s výpomocí loutek v závěru se s tématem vypořádal Petr Štindl.

Divadelním uhranutím je takřka bezslovný, korridou inspirovaný Mínotaurus, zrozený z nevěry Pasifaé, manželky krále Mínóa, a býka. Na scénu vystupuje „Pitínský, generace druhá“, jeho dcera Anna Petrželková. Invenčně, střídmě, a přesto vášnivě.

Když je scéna boží

Po přestávce dostává velký prostor Ondřej Elbel a jeho Prométheus, legenda o Titánovi, hrdinovi, stvořiteli a spasiteli lidstva. Část patrně nejkoncíznější, od které vede pak rovná cesta k Epilogu – Filémón a Baucis, jejichž zbožštění uskutečnil samotný J. A. Pitínský…

Právě velebnost a obřadnost pověsti o stařečkovi a stařence, kteří poslední krajíček nabídli bohům na turistickém výšlapu, a i ti namyšlení olympové objevili v sobě lítost, soucit a vděk, je zřejmým názvukem příběhu již takřka biblického.

Vše čaromocnou hudbou na svět vypravil David Smečka, v kostýmech a na scénu Zuzany Přidalové. Jana Panská, Lubomír Stárek, ale i Černý, Skovajsa, Krupica, Kruba a ostatní na jevišti byli boží. Vlastně leckdy doslova.

Divadlo Polárka Brno – Hana Mikolášková: Starořecké báje a pověsti. Režie Pavel Gejduš, Petr Štindl, Anna Petrželková, Ondřej Elbel, J. A. Pitínský. Dramaturgie Radim Toman, hudba David Smečka, scéna a kostýmy Zuzana Přidalová, projekce Tomáš Hrůza, produkce Bronislava Krchňáková. Premiéra 6. března, psáno z reprízy 9. března 2010.

Jiří P. Kříž

PRÁVO, 12. března 2010

Vloženo: 16. 3. 2010

Starší článek: Vyhraná Bitva u Lipan v brněnském Divadle Polárka - 6. 2. 2010

Novější článek: Recenze pro Český rozhlas Vltava - 12. 4. 2010