MRAZÍK skoro jako od Mattela

NewExpress listopad 2009

Pohádka Mrazík patří v Čechách mezi všemi milovanou filmovou klasiku: pravidelně se umisťuje na předních místech všemožných hitparád oblíbenosti, téměř každé dítě ji zná, jednotlivé hlášky mezi dospělými za ta léta vánočního reprizování zlidověly, a tak vlastně není divu, že se tento kousek rozhodlo převést na jeviště brněnské Divadlo Polárka, které tak navazuje na – v minulé sezoně inscenací Jen počkej, zajíci! úspěšně započatou – linii legendárních ruských titulů.

Inscenační tým vedený režisérem Michalem Sopuchem se naštěstí nespolehl pouze a jenom na charisma mrazíkovské předlohy, to by sice asi zastínilo nějaké ty případné nedostatky divadelního ztvárnění, avšak ve výsledku by šlo o tupé a nudné kopírování. V Polárce se sice hraje všem známý příběh, v ten samý moment ale nejsou podceněny ostatní složky inscenace: na scéně je vytvořen chytře členitý prostor (výprava Zuzana Přidalová) – vpředu opatřený deluxe třpytivou oponou –, který svou variabilitou umožňuje rychlé střídání místa děje, a tak alespoň částečně simuluje funkci filmového střihu. V jeho zadní části je pak umístěn na živo hrající band obstarávající nápadité hudební předěly a rytmizující veškeré dění na jevišti (hudba Jan Kyncl).

V případě kostýmů si Přidalová naprosto vědomě a promyšleně pohrála s kýčovitým leskem vietnamských tržnic, díky tomu herci připomínají panenku Barbie a jejího milovaného partnera Kena, tedy hračky, na které se dnes a denně toužebně koukají děti po celém světě jako na své idoly. Nejde ale pouze o lacinou snahu upoutat pozornost dětského publika přehršlí všeho možného i nemožného, scénografie i kostýmy jsou precizně sladěny, a tak je výpravě daná i jasná míra, které se výtvarnice drží. Autoři scénáře divadelní verze, Bronislava Krchňáková a Michal Sopuch zjednodušili a zkrátili předlohu, co to jen šlo. Výsledný text tak sice obsahuje všechny podstatné situace, v ten samý moment ale tak trochu počítá se znalostí filmové pohádky – ta totiž umožňuje divákovi domýšlet si části příběhu, co nejsou ve výsledku na jevišti dohrány, do úplné pointy: chaloupka na nožce či prasečí sáňky se objeví skutečně jen krátce.

V hlavních ženských rolích inscenace se publiku představují nové posily hereckého souboru divadla: čerstvá absolventa Janáčkovy akademie Michaela Červinková jako krásná Nastěnka a Marie Vančurová jako protivná Marfuša. Odvádějí slušnou práci, celkově ale je inscenace herecky zbrklá. Jednotlivé situace jsou teoreticky vygradovány a domyšleny, herci jim ale v praxi, jako by někam spěchali, jako by si nebyli jisti, nedají dostatek času, nedohrají je. To se ale snad, dovoluji si hádat, vyřeší pravidelným hraním kusu před zběsilým a nemilosrdným dětským publikem.

Za dobrý nápad považuji postavu Mrazíka, který v celku funguje jako jakýsi vypravěč a kabaretiér provázející diváky dějem, zvláště u mladšího publika se tak vtipně předchází zmatení a ztracení v příběhu.

Polárka otevřela novou divadelní sezonu chytlavým titulem, který se nemusí bát srovnávání se svou filmovou předlohou, byla totiž vytvořena její adekvátní divadelní verze, a to se vždy nepodaří, takže pozitiva v každém případě převažují! ■

Jana Ryšánek Schmiedtová

Vloženo: 25. 11. 2009

Starší článek: Mrazík se usadil v brněnské Polárce - 23. 10. 2009

Novější článek: Divadlo Polárka staví na autorských hrách - 21. 12. 2009