Boží bojovníci v boji s velkým sálem plným pubertálních diváků

Rozrazil online, 24.5. 2009

Autorská inscenace Jana Jirků byla již druhým příjemným divadelním setkáním s režijní prací tohoto autora a režiséra. Inscenaci Bitva u Lipan vytvořil společně se souborem Divadla Polárka v Brně.

Včera dopoledne jsme měli možnost společně s několika desítkami žáků osmých, devátých tříd základních škola a studentů středních škol sledovat příběh mladého husity, který padl v bitvě u Lipan. Na své cestě do nebe, do království božího, vypráví tajemnému muži (Lubomír Stárek) (na konci hry se dozvíme, že to byl sám Kristus) svůj životní příběh.

Jan Jirků divákovi vypráví historické události českého státu patnáctého stolení pohledem prostého člověka Janka Tlamky (Miroslav Černý), který vlastně celou dobu touží „pouze“ po království božím na zemi. A tohoto království nachází v lásce ke své ženě Mařence (Petra Bučková), ke svému synovi, v malém políčku na živobytí a střeše nad hlavou. Jeho přirozená lidská touha po spokojeném životě ve šťastné rodině a lásce jej však paradoxně přivádí do bojů, vřav, zabíjení a drancování ve jménu království božího na zemi, ve jménu pravdy. Setkání tohoto malého husity s Janem Husem, Janem Žižkou, historické události, boje, půtky, střety v dobách, kdy se v nich i samotný bojovník těžko orientuje, jsou podávány s příjemným nadhledem, lehkostí a ve zkratce, kterou zvolená forma retrospektivního vyprávění nabízí. Autorovi zvolený způsob vyprávění umožňoval rychle se přesouvat v ději, vypíchnout jen určité historické události a také je upravovat, pozměňovat, odlehčovat. Vše skrze vnímání jedné postavy, ze které její prostá radost z bytí na zemi, přímost a vidění věcí zdravým selským rozumem dělá pro diváka sympatického „hrdinu“, se kterým je možné se identifikovat a vše spoluprožívat. Vyprávění příběhu z pohledu „malého“ člověka prožívajícího „velké“ události světa měl v sobě skrytou snad až „hrabalovskou poezii“. Davové bojové scény byly řešeny ve zkratce loutkami. Možnosti loutek byly využity i v jiných scénách, například upálení Jana Husa, zaškolování útoku cepem atd. Nemohu opomenout výraznou hudební stránku inscenace (živou hudbu na jevišti vytvářeli všichni herci), která rytmizovala nejen jednotlivé scény, ale celou inscenaci.

Úctyhodný byl herecký výkon hlavního protagonisty, který zvládl tuto velkou hereckou nabídku skvěle. Jakoby mu role byla psána přímo na tělo. Závěrečné demaskování Krista, který se svým křížem procházel středem řad mezi rozvernými puberťáky, u kterých nebylo jisté, zda jej slovně neukamenují, na mě zapůsobilo velmi emotivně.

Hana Galetková

Vloženo: 16. 6. 2009

Starší článek: William Shakespeare, Hana Mikolášková – Romeo a Julie aneb Město hříchu - 28. 5. 2009

Novější článek: Mrazík se usadil v brněnské Polárce - 23. 10. 2009