Co je život, proč a kde?

KAM v Brně, květen 2009

Jakou cenu má lidský život? Jeho význam se v kontextu vesmíru nadmíru přeceňuje. Člověk si ovšem samovolně přivlastňuje, na co přijde, ať už jde o přírodní bohatství na Zemi nebo třeba na jiné planetě. V době globálních hrozeb a dalších nebezpečí není nikdy dost inscenací, které by tato témata připomínala a upozorňovala tak na zodpovědnost každého z nás k Zemi, na níž žijeme.

V Divadle Polárka se rozhodli uvést dramatizaci sci-fi románu Raye Bradburyho Marťanská kronika. Režie se ujal hostující Konrád Popel a představil na jevišti střet a zánik dvou civilizací – pozemské a marťanské- ve více než dvě hodiny trvající inscenaci (pravidelného diváka by délka mohla zaskočit). V první půlce sledujeme čtyři pokusy pozemských (amerických) skupin o navázání kontaktu s Marťany, snahy o jejich likvidaci i o osídlení planety Mars. Druhá část se skládá z několika obrazů vyjevujících mediální kampaně, které vyzývají lidi k odletu na Mars, a posléze jejich nadšení i zklamání z nového "domova".

Kompaktnosti celku nejvíce napomáhá stoprocentní herecké nasazení celého souboru (herci se často pohybují i ve foyer a v hledišti) a žádná scéna nepostrádá dynamiku ani pointu. Střídají se komické s vážnými, čímž se divákovi dostává vyvážená dávka tragikomična. Jednou z nejsilněji působících scén je dialog mezi revoltující členkou americké posádky Spenderovou (Petra Bučková) a jejím velitelem kpt. Wilderem (Václav Hanzl), v němž dochází ke střetu povinnosti, lásky a humánnosti. Spenderová je proti kolonizaci a ovládnutí původních obyvatel Marsu, jde do konfliktu s členy posádky a opouští tábor. Jediný, kdo se jí zastane, je kpt. Wilder. Ten je ovšem zároveň i velitelem a musí dohlížet na plnění rozkazů. Proto i přes zjevnou náklonnost, kterou ke Spenderové chová, dostojí svojí povinnosti a nakonec Spenderovou jako dezertéra zastřelí.

Režisér Popel se opřel i do americké nadřazenosti a pomocí drobných detailů (jako je až přehnané žvýkání žvýkaček nebo časté anglické "yes) ji ironizuje a nastavuje tak současně zrcadlo všeobecnému lidskému pocitu o vlastní výjimečnosti.

Inscenace funkčně využívá videoprojekcí promítaných na bílé plátno a otáčivých panelů (později dostatečně využity jako dveře a vchody na scénu). Suplují scénickou akci (přistání jedné z amerických posádek na Marsu), asociativně dokreslují některé motivy (startující raketa, děti – budoucnost) nebo informují o místě a čase právě se odehrávajícího děje.

Kostýmově je to velice zajímavá a přitažlivá podívaná (Renata Štindlová) – Marťané, muži i ženy, jsou oblečeni do červených šatů pokrývajících celá jejich těla včetně hlavy, komunikují pomocí rozvláčně stylizovaných pohybů rukou a hlavy, což jim dodává správnou míru mimozemskosti. Cestovat do vesmíru, objevovat nové i sama sebe můžete v Polárce na Marťaské kronice.

Kateřina Lahodová

Vloženo: 6. 5. 2009

Starší článek: Jubilující Polárka září pro radost - 22. 4. 2009

Novější článek: William Shakespeare, Hana Mikolášková – Romeo a Julie aneb Město hříchu - 28. 5. 2009