Prokletí lidstva: dobývat a ničit

Právo, 14. března 2009

Nevarují nás ani poselství Astronautů, Marťanské kroniky a Konce civilizace

Dramaturgie brněnského Divadla Polárka se odlišuje od všeho, co se u nás, jednoduše řečeno, jen obšlohává.

Když se někde něco objeví, vemte jed na to, že do roka a do dne to bude v dalších třech divadlech. Marťanská kronika Raye Bradburyho v režii Konráda Popela zůstane podobně jako řada dalších bravurních kousků Polárce.

Tři díla je možné považovat za základní kameny novodobé sci-fi, Lemovy Astronauty určující blížence lidského rodu na Venuši, z třicátých let Huxleyho Konec civilizace jako varovný výkřik proti vývoji na Zemi bez morální regulace, a z doby ne ještě tak dávné pak Marťanskou kroniku zabývající se původním životem a osídlováním Marsu.

Člověk proti sobě

Kronika je výstižným pojmenováním souboru Bradburyho povídek i když se celek blíží rozměru románu. Autorova vize podobně jako třeba Orwellovo 1984 (koncem března se objeví v ostravském Divadle Petra bezruče) vyhlíží nepříliš vzdálenou budoucnost. Vlastně už jsme za ní. Osidlování Marsu, střety s původními obyvateli červené planety zasadil autor na přelom 20. a 21. století.

Dopadá to ale jinak než dobývání Ameriky. Lidstvo není schopno proměny. Kořistí, mamoní, ničí, vnucuje své zvyky, choroby a kulturu. Marťané se ale umějí účinně bránit. Vize: zkáza obou civilizací. Jedince hledající soužití likviduje jeho vlastní bratrstvo.

Marťanská kronika v Polárce je inscenací varovnou, v řádu tématu, příběhů a jejich filozofického poselství velice aktuální. Nepoučitelný homo sapiens se ve vidině zbohatnutí dopouští nových a nových zločinů. Rozhlédněme se. Politika už je znovu v rukou géniů průměrnosti, jejichž jediným cílem je dosažení moci. A likvidace protivníků.

Invenčně určily rozdíl bytostí ze Země a Marsu scénografka, kostýmerka a maskérka Renata Štindlová a její asistentka Marta Oslzlá, pohybově je rozlišil Sergej Sanža. Astrální sféry určuje hudební part Martina Peřiny…

Pro chvíli katarze

V příbězích výprav na Mars, většinou v prvním desetiletí 21. století, se nejviditelněji prosazují Jana Panská, Sylva Vespalcová, Miroslav Černý, Václav Hanzl nebo Jiří Skovajsa. Pozadu ale nezůstávají ani Bučková, Biravský, Šprynar, Ženatý nebo Janceková. Skoro všichni vytvářejí tři, častěji ale pět i sedm rolí.

Bude-li vám po zhlédnutí Marťanské kroniky v Polárce úzko, je dobře. Aspoň ve chvíli nepříliš optimistické katarze ovládá vnímavé diváky sounáležitost, pospolitost. Má to ve stínu dobyvačnosti a zrůdnosti sebestředných a psychicky ujetých vůdců stačit?

Jiří P. Kříž

Vloženo: 16. 3. 2009

Starší článek: Deset let Polárky - 2. 3. 2009

Novější článek: Jubilující Polárka září pro radost - 22. 4. 2009