Zajíc nepočká! A dobře tak

Newexpress – listopad 2008

Nebojácně mrkající zajíc, nerudný Vlk s kytarou a věčně požmuchlaným cigárem v koutku úst, zmatený Pejsek, v sedacích partiích velkolepá paní Slonová, své cecíky v podprsenkách ukrývající paní Prasátková, Kocour – varietní umělec a mnoho dalších zvířátek včetně Policajta s píšťalkou. Snad každý je zná, a to z ruské grotesky pro děti, ze slavného Jen počkej, zajíci! Ovšem idea přenést tento – dnes téměř již kultovní – materiál autorů Vjačeslava Kotěnočkina a Sergeje Rusakova na divadlo je novinkou. Novinkou a ambiciózním projektem Divadla Polárka, které se ve své práci soustředí na vytváření inscenací pro ty nejmenší. Pro děti a jejich rodiče, samozřejmě.

Už samotná kreslená předloha nabízí širokou škálu vypointovaných situací a výborně dohraných gagů, ale mnohost prostředí, počet postav, rychlé střihy a velké zkratky znemožňují jejich důsledné zopakování na jevišti. Režisérka Hana Mikolášková – společně s dramaturgyní Bronislavou Krchňákovou – nepřistupuje k látce s přespřílišnou pietou ani se strachem, maximálně využívá dramatičnost, která je v situacích latentně přítomna, a dobře vymyšlenými jednoduchými scénickými efekty ji dohrává, jasně a lehce. Nepodceňuje dětskou představivost, popisně nedoslovuje každou maličkost, nedělá z dětských diváků hlupáky, nechává prostor pro jejich fantazii a domýšlení si: vlk šplhá jakoby po provaze nahoru, ve skutečnosti ale leží zády na zemi a ručkování po laně se přitahuje z levého do pravého portálu. Nebo: zajíc vyjíždí na vodní lyže, chytne se lana, které ho následně ve vteřině vtáhne do zákulisí, v představivosti diváka ale klouzavě kličkuje dál za motorovým člunem po hladině.

Herci na jevišti vystačí s minimem rekvizit, stejně tak i jejich verbální projev se skládá z rusky znějících citoslovcí, několika málo slov a nejnutnějších vět – např. známého: Já se nebojím! Mezi divácky nejvděčnější scény patří cirkusová, kdy čtyři herci předvádí akrobatická čísla na lanech. Celkovou atmosféru dotváří „fakt hustá“ chlapecká kapela, která je umístěna přímo na jevišti, a svým hraním rytmizuje veškeré dění, vyplňuje jednotlivé pauzy mezi scénami. Jediným nedostatkem celku je chvilková nepřesnost a nepreciznost v hereckém projevu, kdy se pak ztrácí přesný rytmus situací a nevychází důsledně jejich pointa. Jednotlivé charaktery jakoby se potřebovaly dohrát a vyhrát do suverenity, což se z největší pravděpodobnosti stane během následujícího reprízování inscenace.

Povedená, vkusná a vtipně stylizovaná je výtvarná stránka kusu. Hravě vymyšlené kostýmy jsou vyvedeny ve výrazných barvách a v trefných znacích jasně popisují, o jaké to zvíře jde. Scénografie vystačí s několika málo díly mobiliáře, které jsou opakovaně použity v jiném rozložení, na jevišti tak dochází k rychlým přestavbám, díky kterým se v několika málo vteřinách přenese celý děj do jiného prostředí: plovárna, cirkus, podpalubí atp.

I když současná nejmladší generace už asi nepovažuje ruské grotesky pro děti za to nejlepší, co je k dostání a k vidění, na jevištní zpracování Jen počkej, zajíci! reaguje jako na živou látku, která ještě zdaleka neztratila své kouzlo. A tak zatímco ti starší sentimentálně vzpomínají, ti mladší už zase řeší zásadní otázku: komu mají fandit? Vlkovi nebo zajícovi? Těžko říct, sama nemám po tolika letech jasno.

Jana Schmiedtová

Vloženo: 19. 12. 2008

Starší článek: Také v Polárce chuligán vlk marně loví zajíce - 5. 12. 2008

Novější článek: Listopadové létání - 7. 1. 2009