Také v Polárce chuligán vlk marně loví zajíce

Právo, 4. prosince 2008

V Brně se ale nemusí vést laické i vědecké spory, jakého pohlaví je zajíček Jana Panská

Málokteré divadlo v Česku se může chlubit tak originální dramaturgií jako brněnská Polárka.

Místo dlouhého výčtu titulů, které nehráli a nehrají nikde jinde, jeden za všechny – Jen počkej, zajíci, rusky Nu pogodi, jak si pamatují všichni, kdo znají nesmrtelnou kreslenou filmovou sérii.

Grotesky o spanile naivním zajíčkovi neustále na útěku. Dráždí šelmu psovitou s nezaměnitelnou, na ruský způsob dvakrát přelomenou papirosou v hubě. Vlka i zajíce má na svědomí autorské trio Kurljandskij – Karmov – Šajt. Pro plátno je realizovalo legendární duo Kotěnočkin – Rusakov.

Zaječí pysk krášlí

První díl vznikl v nechvalném roce 1968 a měl ho dabovat Vladimír Vysockij. To ale neprošlo. K nám dorazil seriál, ne jehož dalších částech dodnes pracuje Kotěnočkinův syn, ale naše televizní bedny dávají přednost americkému animovanému "šraku", se zpožděním způsobeném "revoltou" proti srpnové okupaci. Pak ale uchvátil generace malých i velkých diváků stejně jako v Rusku.

V Brně napsaly scénář pro Polárku Bronislava Krchňáková s režisérkou Hanou Mikoláškovou. Druhá z nich přivedla přivedla přítulného zajíce a chuligána vlka na jeviště. Na rozdíl od filmů, nad kterými ani vědecká sympozia dosud nevyřešila záhadu, jakého pohlaví je neustále úspěšně prchající zajíček, pod brněnským "rohlíkem" (budova vojenské akademie) mají v tomto punktu jasno.

Se zajícem jedinečným způsobem splynula Jana Panská. Ksichtík přímo od Kotěnočkina: Naivňoučký, vytrvale spanilý úsměv, bezděčně dráždivý pohyb po scéně a unikátní jenom tak mimochodem, aniž si je vlastně vědoma neustálého erotického nebezpečí. Být já vlkem, taky se do ní zamiluji. Neboť jeho pronásledování je vlastně milostné. Na ruský způsob.

Vlka z Tučkovy ulice (navrhuji magistrátu, aby provedl změnu v zápisu ulic a tu s Polárkou pojmenoval po emeritním budovateli Husy na provázku, Studia Marta a Polárky Jaroslavu Tučkovi) hraje Jiří Skovajsa a je to strašlivý blbec (vlk, ne Skovajsa). Krásného zajíčka, nepochybně rodu ženského, chce sežrat. Dovodil jsem už, že láskou. Nebo aspoň s láskou.

Se smyslem pro pointu

Jedna z nejtalentovanějších a nejpilnějších režisérek vtiskla inscenaci čiperně groteskní tempo, smysl pro pointu a krásně úsměvnou pohodu. K tomu všemu jí dopomohli choreograf Sergej Sanža. Téma je mu blízké, neboť k nám taky z domoviny utekl před vlky. A také autor hudby Jan Kyncl a výtvarnice scény, kostýmů, a masek Zuzana Přidalová.

Samozřejmě a především herecký tým: Vespalcová, Kopečková, Richtrová, Kruba, Stárek, Černý, Hanzl, Novosadová, Biravský, Malík, Šprynar a voříškovská kapela Biravský, Krejčí, Petrů, Ženatý. Ještě jste Jen počkej, zajíci, neviděli? Vaše chyba!

Jiří P. Kříž

Vloženo: 5. 12. 2008

Starší článek: Jen počkej! – recenze ČRo3 - 1. 12. 2008

Novější článek: Zajíc nepočká! A dobře tak - 19. 12. 2008