Romeo a Julie v Sin City

Festivalový večerník Divadlení Luhačovice, 22. srpna 2008

Jak začít? Polárka, skvělý divadelní soubor, Hana Mikolášková, výtečná režisérka, Williama Shakespeare, klasický a slavný autor a Frank Miller, dokonalý komiksový kreslíř (také autor Sin City). To vše se spojilo včera večer na divadelním pódiu a výsledek byl výjímečný. Režisérka Mikolášková si vybrala náročný úkol, jelikož příběh o lásce Romea a Julie má už za sebou značné množství zpracování i rozmanitých verzí a každá je jiná. Přesto se tohoto úkolu zhostila velice zodpovědně. Představení se nese v noirovém Millerovském hávu – prolínání černé s bílou, minimálně prozářené jinou barvou (Merkuciova červená) a lehkým humorem. Scény, jako například bál v domě Kapuletů, beatboxové vystoupení knížete Parida nebo souboj s Tybaltem, byly pojaty originálně a , dalo by se říct, velice mladistvě. Stárkův Romeo byl poněkud démonický a záhadný, ale to mu nic neubralo, ba naopak přidalo. Oproti tomu něžná a romanticky zasněná Julie Petry Bučkové byla dokonalým protikladem Romeovy démoničnosti. Na druhou stranu, elfská prabába, královna temnoty Mab (v podání velkolepé Sylvy Vespalcové), která vstoupila do hry jako snový průvodce, připomínajíc Sandmana od Neila Gailmana, byla nejen démonicky krásná, ale i nabitá skrytým erotismem, jenž občas zazáří v průběhu celé hry. Otec Vavřinec oproti tomu vypadal jako vystřižený z Equilibra bratří Wachovských. I když je režisérčina inspirace viditelná, na kráse představení to vůbec nic neubralo. Snad jen jedinou věc bych mu vytkl. Člověka naštve, když ví, jak to dopadne, ale přesto těm dvěma zamilovaným musí držet palce. Tak držme palce i Polárce, ať mají samá takováto představení

Michal Henzl

Romeo a Julie v MĚSTĚ HŘÍCHU

Po skončení včerejšího představení jsme "odchytili" představitele hlavních rolí a paní režisérku, abychom zjistili něco více ze zákulisí přípravy takové lahůdky, jakou včerejší adaptace Romea a Julie bezpochyby byla.

Rozhovor s Petrou Bučkovou, představitelkou Julie

Romeo a Julie je víceméně klasická hra, která je hodně známá. Jaké to bylo připravovat tak klasickou a "profláknutou" hru?

Museli jsme se pořádně připravit, ale naše hra je pojata modernějším způsobem, proto má podtitul Město hříchu (název komiksu Franka Millera pozn. red.).

Četla jste město hříchu?

My jsme měli v ruce komiksy, protože podle nich jsme vytvořili i kostýmy, jak vidíte. A v tomto duchu jsou udělané i barvy, choreografie atd. Komiksy jsme měli i proto, abychom věděli, jak z nich napodobit určitá místa. Naše představení je ale hrané, není tedy úplně stylizované.

To muselo být docela těžké!

Myslím si, že nás to docela bavilo, protože my máme rádi, když je inscenace trochu pohybová a nejenom mluvená. Samozřejmě text můsel zůstat, protože je krásný, ale prodat takový flák je docela těžké.

Takže by se dalo říct, že předchozí zpracování vás inspirovala jen minimálně, nebo ne?

Myslím, že jsme se nechali inspirovat, dívali jsme se na první film, ne ten úplně klasický, pak jsme se dívali na film s Di Capriem. Hlavně jsme však zkoumali Město hříchu po stránce stylové, avšak pojali jsme hru po svém.

Jak dlouho probíhala příprava inscenace?

Jako vždycky nemáme na přípravu moc času, protože máme toho hodně na práci, hrajeme někdy dvakrát i třikrát denně a do toho se zkouší. Bývá to zhruba 5. týdnů. Jenže k tomu se nejen hraje, zkouší, ale i jezdí na zájezdy, takže bych tipla tak 4 týdny.

Jak se Vám spolupracovalo s režisérkou?

Výborně. Já ji znám a líbí se mi, že ví, co chce. Někdy je moc ukecaná, stačilo by to říct jednodušeji, ale jinak výborně.

Hraje se Vám lépe pro dětské, nebo dospělé publikum

Nevím, pro koho se mi hraje lépe, ale raději hraji pro děti než pro dospělé. Děti totiž vše přijímají čistě, že mě nutí hrát pravdivěji, kdežto u dospělých nejsou reakce tak bezprostřední, tudíž, když se ztratím, není to hned poznat a víc se bojím.. Pro děti hraji raději, samozřejmě dospělí jsou dospělí.

Rozhovor s Lubomírem Stárkem alias Romeem

Romeo a Julie je víceméně klasická hra, která je hodně známá. Jaké to bylo připravovat tuto hru?

Bylo to určitě příjemné, protože náš příběh se odehrává v současné době, takže je člověku blízký a ví, o čem by měl hrát. Bylo to snadné.

Četl jste Město hříchu? Inspiroval jste se rolí Romea z předešlých zpracování?

Abych řekl pravdu, tak se mi ani nijak nechtělo, ale dívali jsme se na začátku zkoušení na filmové zpracování. To samozřejmě člověka ovlivní, aniž by chtěl.

Jak dlouho jste zkoušeli?

Asi tak měsíc a půl, ale zato intenzivně.

Jak se Vám spolupracovalo s režisérkou?

Tu mám prostě rád. Je to kamarádka, vůbec si nestěžuji!

Hraje se Vám lépe pro dětské, nebo dospělé publikum?

Asi hraji rád pro obě publika. To je jedno, jestli jsou to děti nebo dospělí. Nedělám rozdíly!

Rozhovor se Sylvou Vespalcovou alias Královnou Mab

Nejste na komorní divadelní přehlídce Divadelní Luhačovice poprvé. Vystupovala jste tady už s Mauglím, Zakletou Marií, Kyticí. Dnes S koníčkem přes hory a doly a o několik hodin později jste hrála vážnou roli. Je to pro Vás náročné takhle střídat role?

To je prostě praxe. Je to normální rutina. Když hrajete 300 představení za rok, tak vám nezbývá nic jiného, než se to rychle naučit. Prostě přehodit výhybku!

V původní verzi divadelní hry nehrajete, Vaše postava v ní není. Proč jste se rozhodli ji do hry přidat?

Tak to je otázka spíše na režisérku. Ta postava je průvodce dějem, něco jako spřádač snů. Je to mýtická postava, která ví, jak všechno dopadne, jakoby to řídí a dívá se na vše z vrchu. Má úlohu vypravěče.

Jak jste se na roli připravovala?

Je to vlastně napůl taneční role, takže jsem absolvovala tréninky kvůli choreografii. Hodně jsem tancovala.

Jak se Vám spolupracuje s režisérkou?

(Přivolává režisérku k sobě, aby slyšela chválu.) Režisérka je výborná, je nejlepší a já ji mám strašně ráda. Chtěla bych jí poděkovat, že mi dává samé krásné role a je to ten nejlepší člověk, jakého jsem v životě potkala. (Na konci se ujišťuje, jestli chvála už stačí.)

Co Vaše spolupráce s Polárkou? Jak se Vám v ní líbí a hraje?

Ta je zlatá. Jsem v Polárce 6 let a je to úplná paráda. Je to nejlepší divadlo na světě!

Rozhovor s režisérkou Divadla Polárka Hanou Mikoláškovou

V původní verzi Romea a Julie role Královny Mab není. Proč jste se rozhodla ji přidat?

Ona tam nevystupuje fyzicky, ale je ve hře přítomná a sice v monologu Merkucia. který je poměrně rozsáhlý. Merkucio dlouze mluví o Královně Mab, která spřádá své sítě a právě v těchto sítích snů uvázne nejedno mladé srdce, jak se doslova říká v monologu. Já jsem se rozhodla ztvárnit tuto postavu fyzicky, myslím si, že nejsem úplně první, protože ta postava mytologicky souvisí s celým příběhem a souvisí se zemí, ve které Shakespeare vyrůstal.

Co Vás vedlo k rozhodnutí režírovat tak klasickou hru?

Přichystali jsme tuto hru, protože v našem dramaturgickém plánu se vyskytují zpravidla jednou do roka klasické tituly jako je Maryša, Jánošík. Jde o to zprostředkovat klasiku i mladým lidem a divákům, kteří do divadla na vážné kusy nechodí. Zároveň jsem už delší dobu chtěla Shakespeara pojmout hodně rytmicky a tanečně, protože si myslím, že jeho dílo je velice akční, hudební a velmi rytmické. To znamená, že se mi podařilo na této hře docílit určité symbiózy mezi verši, které jsou dost hudební a jejich zrealizováním.

Čím jste se nechala inspirovat pro Vaše zpracování?

Toto zpracování je ovlivněno legendárním komiksem Franka Millera. Neměla bych se k tomu až tak otevřeně přiznávat, ale opravdu jsme si vypůjčili část jeho stylizace, protože pro mě Verona ve skutečnosti je město plné hříchů a právě v tomto hříchu vzkvete něco čistého, co nemá šanci přežít. Komiksový svět je podle mě lidem blízký a zároveň dává možnost zkratky, možnost precizního vyjádření, a proto mi prostředí Města hříchu přišlo nejvhodnější. Rovněž je to velice kontrastní komiks a příběh Romea a Julie se pohybuje v těch nejzazších kontrastech. To znamená mezi láskou a nenávistí, mezi možností volby a osudem. Je to prostě boj na život a na smrt. Tady v těchto polohách se pohybuje celé drama. Stylizace černé a bílé a toho, kdy se tyto barvy vymění, je poměrně klíčová pro pochopení výtvarného pojetí.

Jak se Vám spolupracuje s kolektivem v Polárce?

S kolektivem v Polárce spolupracuji již několik let a spolupracuje se mi s nimi čím dál tím lépe. Jsem spokojena, domnívám se, že pořád máme kam jít, pořád mě tento soubor inspiruje, pořád mě baví pro ně vymýšlet nové věci a hry. Ještě jsme se natolik neokoukali, že by nás spolupráce přestala bavit.

Na co se ještě můžeme těšit?

Příště se můžete těšit na představení "Jen počkej". Zítra odjíždíme na soustředění a začneme zkoušet.

Michal Henzl, Markéta Pohůnková

Vloženo: 28. 8. 2008

Starší článek: S koníčkem přes hory a doly aneb jít spát nemusí být nuda - 28. 8. 2008

Novější článek: Bitva v Polárce - 28. 8. 2008