Jen počkej! bude v divadle hrozit vlk zajícovi

idnes.cz 7.7. 2008

Legendární ruský seriál Jen počkej, zajíci! míří na divadelní prkna. Brněnské divadlo Polárka v říjnu představí vlastní dramatizaci animovaných příběhů vypečené dvojice.

"Seriál z dílny Vjačeslava Kotěnočkina a Sergeje Rusakova skýtá ideální předlohu pro pohybové jevištní ztvárnění s akcentem na výtvarnou složku díla. Díky minimu verbálních vyjadřovacích prostředků, kterými disponuje, je tento kus určen pro nejmenší diváky," píšou tvůrci na stránkách Polárky.

Zároveň ovšem budoucím divákům pokládají otázky, na které si generace vyrůstající v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století dost možná odpovědět nedokázaly: Kdo z ústřední dvojice je ten hodný a kdo zlý? Kdo z nich je ten chytrý a kdo ten hloupý?

Odpovědi dost možná budou k vidění v Polárce od 11. října, kdy má inscenace v režii Heleny Mikoláškové naplánovanou premiéru. Určena je pak divákům od tří let.

Seriál, který se nejen v Rusku stal legendou, vytvořili režisér Kotěnočkin a kreslíř Rusakov na konci šedesátých let. První díl měl premiéru v roce 1968, do současnosti vzniklo celkem dvacet epizod, přičemž dvě poslední měly premiéru před dvěma lety.

Traduje se, že seriál byl politickou objednávkou z Kremlu, který žádal sovětský protipól k populárním groteskám o kocouru Tomovi a myšáku Jerrym. To prý ale není pravda.

Syn režiséra Kotěnočkina totiž tvrdí, že jeho otec viděl Toma a Jerryho poprvé až dvacet let po premiéře prvního dílu Jen počkej. Čemuž nahrává i fakt, že podle odborníků nabízí šarvátky vlka a zajíce absolutně jiný pohled na žánr.

Vlk a zajíc vydělávají

Seriál Jen počkej, zajíci! znají diváci ve více než stovce zemí celého světa, jeho popularita není tedy výsadou postkomunistických zemí východního bloku. Navíc, postavičky vlka a zajíce dodnes dobře vynášejí. Prodávají se v knížkách, počítačové hře i vyzváněcích melodiích na mobilní telefon. To platí už od dob komunismu – kdo by si nepamatoval třeba populární digihru "vajíčka", ve které vlk chytal vejce a škodolibý zajíc mu vždy nějaké přihodil navíc, aby se měl co ohánět.

Vojtěch Efler

Vloženo: 8. 7. 2008

Starší článek: Ktož jsú Boží bojovníci a zákona jeho - 26. 6. 2008

Novější článek: S koníčkem přes hory a doly aneb jít spát nemusí být nuda - 28. 8. 2008