Ktož jsú Boží bojovníci a zákona jeho

Právo, 21. června 2008

V Polárce oživili ducha hrdosti a nepokořitelnosti kališnických Čechů patnáctého věku

Kteréhosi misomusa napadlo zrušit ve školách výuku dějin vlastního národa v samostatném předmětu. Je to neuvážené, hodné bezduchosti naší doby. Tím víc potěší, že Jan Jirků uvedl do brněnské Polárky Bitvu u Lipan.

Boží bojovník Janek Tlamka (Miroslav Černý) vzpomíná ale na celé dvacetiletí, v němž se Češi od Husa, a potom s Janem Žižkou a Prokopem Holým dokázali vzepřít Evropě, vzdorovat nájezdníkům a sami je oplácet.

Husitství zvítězilo

Obrozenecké poraženectví (Lipany, Bílá Hora) zveličilo obě prohrané šarvátky kvůli zjednodušení výkladu rozkladu, způsobeného genově zakódovanou nejednotou.

Vštípil mi můj profesor Josef Válka, znalec husitství a mj. autor vynikajících Dějin Moravy: Lipany nejsou koncem husitské reformy, nakonec zvítězila.

Neboť v Basileji na koncilu prosadila česká delegace kompaktáta jako politický kompromis původního programu, čtyř pražských artikulů.

Autorská inscenace Jana Jirků (scénář, režie, výprava) je exkurzí do epochy, kterou dnes už zase katolický klérus otlouká českým neznabohům o hlavu. Předhazuje jim jenom krvelačnost, aniž jsou jeho duchové sami ochotni diskutovat o podstatě Husovy reformy, natož připustit jeho očištění, a probůh, ještě třeba kanonizaci toho antikrista.

Divadlo umí taková naučení srozumitelně přiblížit dětem a mládeži, pro ktré Polárka hraje. Janek vypravuje o lipanské porážce táboritů, ale také o nespravedlnosti kostnického soudu, o slavných vítězstvích husitů na Vítkově nebo u Ústí nad Labem, o spanilých jízdách, o fortelnosti českého válečnictví s polní vozovou hradbou a dělostřelectvem…

Inscenace nezastírá stinné stránky: alkoholismus, hospodářský, mravní rozvrat, vyvážený ale posílením třetího stavu – měšťanstva a národním uvědoměním, zlomeným až porážkami protihabsburských stavovských povstání v 16. a 17. století.

Bitva u Lipan není didaktickou nudou. Jirků s podporou hudebních motivů Jakuba Dvořáčka, s loutkami Michala Gregora, s herci a hudebníky vytváří obrazy koncepčně podobné těm z Francouzské revoluce Hany Burešové v Divadle v Dlouhé.

Učitelky by neměly váhat a na Bitvu u Lipan nezdárné potomky husitských práčat v houfech vodit. Inscenace posiluje hrdost víc, než tupé řvaní Kdo neskáče není Čech.

Jiří P. Kříž

Vloženo: 26. 6. 2008

Starší článek: Ktož jsú boží bojovníci v Polárce - 24. 5. 2008

Novější článek: Jen počkej! bude v divadle hrozit vlk zajícovi - 8. 7. 2008