Bohulibí Broučci v Divadle Polárka

brnoplus.cz – 11.5.2008

Tematicky Broučci krásně parafrázují život obyčejného člověka, kde kromě radostí, je nutno snášet i strasti, které nám život či pánbůh nachystal a to navíc ve vší poslušnosti, pokoře a s láskou ke svým nejbližším, protože jen poslušné a pracovité broučky má pánbůh rád.. Navíc se nám tu prezentuje až klasicky modelový typ rodiny, kde otec je nejvyšší autoritou, která se má o rodinu postarat, matka se stará o teplo rodinného krbu a oba společně vychovávají svou ratolest, která jako všechny zdravé děti dělá občas nějaké vylomeniny a ne vždy hezky poslouchá.. Jasně a přímo rozdělit svět na černou a bílou, dobro a zlo a až mentorsky stanovit hranice toho, co se smí a nesmí, což je ale v případě pohádky pro děti zcela na místě, dokonce se to i očekává.

Hned jak se pohodlně usadíme a až došustí poslední papírky od bonbónů, kterými si děti krátili dlouhou chvíli, na jeviště přicupitají dva mravenci (Lubomír Stárek, Mirek Černý) a my hned coby diváci pochopíme, že oni budou naši průvodci příběhem, že oni nás budou informovat o čase, místě a vlastně o všem, co se nevlezlo na jeviště. Inscenátoři si je totiž na rozdíl od předlohy, kde je vypravěčem pouze autor, zvolili za rámec inscenace a jejich funkci navíc povýšili na hlavní prostředníky mezi jevištěm a hledištěm. Jako jediní přicházejí do přímého dialogu s dětským obecenstvem, tudíž mohou ihned vyzjistit, zda děti příběhu rozumí a pak případné nesrovnalosti doplnit, či uvést na pravou míru.

Kromě mravenců a rodiny broučků se na jevišti objevují i žluny, ty zde mají jistou funkci hrozby pro broučky. Tvůrci nás o jejich přítomnosti informují už od začátku. V jednom z úvodních obrazů můžeme spatřit žlunu nad hnízdem svých hladových ratolestí, na škodu však je, že pak se s ní potkáváme až v okamžiku útoku na broučky a tak vlastně motiv rodiny žlun, kde se taky musí starat o své děti a poslušně snášet svůj úděl a kde broučci jsou jejich obživou, zůstává pouze jakýmsi nedotáhnutým náčrtem. Možná by stálo za to, víc rozvinout tento motiv a tím doplnit naznačený rastr poslušných snášitelů božího údělu – broučků, lidí a žlun.

Hlavním inscenačním prostředekem se pro tvůrce stal princip černého divadla, jež společně se scénografii umožnil odehrávat příběh ve vícero vrstvách. Zadnímu plánu dominuje domek broučků a navíc se zde prezentuje vše, co je nutno pozorovat z povzdálí (svítící broučci a pod.). Střední plán představuje pomyslná louka v blízkosti domku, kde se brouček učí především létat a poznávat svět a přední plán slouží k vyjevení všech interiérových výstupů (u broučků doma), navíc ho však také používají mravenci pro své jednotlivé vstupy. Černé divadlo společně s prvky loutkového divadla navíc pomáhá hercům v rolích broučků vzlétnout a spolu s diváky se společně vydat do říše fantazie.. Škoda jen, že nám tvůrci hned na začátku prozradí všechny možnosti a dále tento princip nerozvíjí, čímž nenaplňují divákovu touhu – nechávat se neustále překvapovat. A tak se z tohoto principu posléze stáva pouze formální prostředek k realizaci a divák mu po několika minutách nevěnuje už téměř žádnou pozornost.

Kostýmy (Zuzana Přidalová) jsou svým folklórním charakterem situovány do prostředí vesnice a z broučků si vzali pouze tykadla a křidýlka. Jakoby nám tím autoři chtěli říct, že pracovat, snášet poslušně dobré i zlé nenáleží pouze broučkům, ale i nám, lidem. Tento způsob interpretace je určitě možný, já osobně bych však radši viděla louku posetou barevnými broučky a vlastně jsem se na to i předem těšila.

Děstské publikum, jemuž je inscenace určená především, představuje na jedné straně publikum vděčné, které vám nevyčítá případnou nešikovnou koncepci, tematickou nesourodost, na druhé straně však svou bezprostředností dá jasně a hlavně okamžitě najevo čemu nerozumí, co se mu nelíbí a co ho nudí.. Naštěstí pro Divadlo Polárka děti reagovali s nadšením a očekávaním, už od samotného začátku fandili a povzbuzovali hlavního hrdinu – Broučka (Václav Hanzl), který se před jejich zraky proměnil z nevychovatelného a neposlušného spratka v uvědomelého a bohulibého broučka.

Pokud budete mít čas, rozhodně si najděte chvilku a vemte své ratolesti do divadla. Broučci v Polárce jsou rozhodně dobrým tipem, vaše děti budou určitě ještě nejakou chvíli vzpomínat na poslušnou rodinku Broučků, mravence a housenku, která se proměnila v nádherného motýla…

Katarina Koišová

Vloženo: 12. 5. 2008

Starší článek: Broučci - 28. 4. 2008

Novější článek: Proč Hašteřica nemůže zpět - 19. 5. 2008