Recenze pro Český rozhlas Vltava

Odvysíláno na Vltavě 17. 3. 2008

Mezi výjimečné divadelní události posledních týdnů se poněkud nečekaně zařadila nedávná premiéra brněnského Divadla Polárka. Režisérka Hana Mikolášková sáhla po slavné Shakespearově tragédii Romeo a Julie a pod novým názvem Město hříchu ji uvedla ve vlastní úpravě a v překladu Martina Hilského. Originální autorské a režijní uchopení příběhu veronských milenců přibližuje ve své recenzi David Kroča.

Režisérka Hana Mikolášková vsadila v Divadle Polárka na mladý herecký potenciál a s maximálním soustředěním na text se pokusila přiblížit starou předlohu dnešku. Překlad Martina Hilského, který sám o sobě otevírá prostor pro živý jazyk, prošpikovala lexikálními aktualizacemi typu „super“ a „paráda“, ale také lascivními narážkami a vulgarismy.

V nové adaptaci je Verona opravdu město hříchu, neboť mu vládnou mafiánské praktiky Monteků a Kapuletů, Tybalt to po večerech táhne s chůvou a Paris je milencem madam Kapuletové. Při úpravě scénáře režisérka oželela postavy otců, takže oběma znepřáteleným rodům vládnou dvě mocné vdovy, a úlohu magické průvodkyně dějem přisoudila Královně Mab, porodní bábě elfů, která současně tajně tahá za nitky příběhu. Tajemnost evokuje rovněž prakticky řešená scéna Zuzany Přidalové. Náznaková konstrukce s vyvýšenou terasou nabízí několik hracích prostorů, které dále člení vystupující balkón nebo třeba série důmyslně rozmístěných žaluzií, za nimiž se postavy mohou rychle skrýt. Vrcholem výtvarného řešení jsou výstupy Královny Mab, která se po jevišti pohybuje po žebříku, ale také plave vzduchem zavěšena na několika lanech.

Klenbu inscenace drží sloupy přesně promyšlené režie. Mikolášková pracuje s pohybovou stylizací herců, jejichž jednání svou fyzickou náročností dokresluje napětí i vypětí situace. Příkladem tohoto přístupu může být balkónová scéna, která balancuje na hranici gymnastického výkonu: Romeo v okamžiku namlouvání frajersky visí pouze za jednu nohu a když se Julie po milostné schůzce vrací na plošinu, která balkon představuje, musí se svému partnerovi postavit na ramena a zpět se doslova vyšplhat. Šermířské souboje pak nahrazuje neúprosná bitka, takže Romeo se pomstí na Tybaltovi tak, že mu chladnokrevně zlomí vaz.

Vynikající režijní úprava se snaží vyjít vstříc i zdejšímu hereckému souboru, Shakespearova náročná předloha však přesto jeho současné možnosti leckdy přesahuje. Na výbornou by obstála snad pouze Julie v podání Petry Bučkové, která stvořila svou hrdinku ze směsi andělské jemnosti, lehkomyslnosti i nezkrotné milostné touhy, pro niž se bezhlavě vrhá do dobrodružství lásky. Lubomír Stárek na složitou postavu Romea nestačí. Mladý herec sice zvládá všechny náročné fyzické akce, ale v mluveném projevu působí nepřesvědčivě. Mluvní ledabylost odpovídá pouze poloze prvotní lehkovážnosti a přelétavosti, hluboce prožívaný cit však tomuto Romeovi těžko uvěříte. Ploché jsou – v nové úpravě dost podstatné – také figury Montekové a Kapuletové, jimž Tereza Richtrová a Barbora Kopečková nedokázaly vtisknout víc než jen šarži hysterky a intrikánky. A tak z dalších rolí stojí za zmínku až Královna Mab Sylvy Vespalcové: znamenitá figura, dodávající příběhu veronských milenců velké vášně i osudovou tajuplnost.

Nastudování Shakespearova slavného dramatu v Divadle Polárka je přes uvedené výhrady k některým výkonům nesporně divadelní událostí. Režisérka Hana Mikolášková dokázala vytvořit současnou a aktuální inscenaci, která svými symbolickými významy daleko převyšuje úroveň běžných školních představení, s nimiž si veřejnost někdy brněnskou Polárku spojuje. Město hříchu je zkrátka inscenace, kterou stojí za to vidět.

David Kroča

Vloženo: 19. 3. 2008

Starší článek: Trochu chladný tanec lásky - 15. 3. 2008

Novější článek: Romeo a Julie aneb Město hříchu - 20. 3. 2008