Trochu chladný tanec lásky

EX online

Poslední premiérou v Polárce se režisérka Hanka Mikolášková pokusila přiblížit dnešním teenagerům dílo Williama Shakespeara. Ve značně upravené podobě přivádí na scénu nejznámější tragédii lásky Romeo a Julie. Významnou složkou představení jsou pohybové a taneční kreace v choreografii Davida Strnada, v nichž by se měly jednoznačně zračit vášnivé a zároveň zničující vztahy mezi jednotlivými postavami. Fyzicky náročná taneční čísla se však omezují na pouliční boje a přímočaré sexuální puzení bez jakékoli emocionální nadstavby, která by diváku dovolovala hledat motivace jednání postav. Kostýmy Zuzany Přidalové se drží konvenčního černo-bílého rozvržení – Montekové vystupují v bílé, Kapuleti v černé. Scénu tvoří kovová konstrukce, která je využívána především ke zmíněným pohybovým kreacím. Průvodcem v příběhu Romea a Julie se stává přikomponovaná postava Královny Mab, která pomocí snů víc a víc vplétá postavy do svých osidel. Pohybově nadaná Sylva Vespalcová se vždy celá v černém nečekaně zjevuje na jevišti a svými tajemně přednášenými monology odděluje jednotlivé výstupy.

Režisérka sama charakterizuje svoji inscenaci jako taneční feérii. Díky tomuto žánrovému posunu je patrná snaha stylizovat herecký projev. Stylizace je však nejednotná, v důsledku toho vyznívají milostné dialogy mezi Romeem (Luboš Stárek) a Julií (Petra Bučková) poněkud dutě, neboť Stárkovo pojetí Romea je jaksi odcizené a nepříliš zainteresované, kdežto Bučková hraje Julii poměrně realisticky, jako mladou zamilovanou holku. Podtitul Město hříchu si inscenace zajisté vysloužila kvůli všudypřítomné rodové nenávisti vedoucí k vraždám a rovněž všudypřítomné touze, která nesourodé dvojice spojuje ve vášnivá objetí. Mikolášková svou interpretací zdvojuje tragédii rodové nenávisti, když naznačuje milostný vztah mezi Juliinou chůvou a Tybaltem, který samozřejmě končí Tybaltovou smrtí. V chladu inscenace, který podporuje barevné vyvedení kostýmů, malé množství textu, herecká stylizace i emočně netečné choreografie, však jen stěží najdeme ničící vášeň. Ale možná, že právě taková je představa dnešní mládeže o lásce, a právě proto ji inscenace osloví. Stejně jako si jistě zaslouží jejich obdiv beat-boxující Paris Ondřeje Havlíka.

Zuzana Perůtková

Vloženo: 15. 3. 2008

Starší článek: Hašteřica aneb co se může stát na dvorku - 4. 3. 2008

Novější článek: Recenze pro Český rozhlas Vltava - 19. 3. 2008