Romeo a Julie hrají na plné pecky

Rovnost, 1. března 2008

Divadlo Polárka ukazuje, jak se pořádně zakousnout do notoricky známého Shakespeara

Jména William Shakespeare, Romeo a Julie jsou opředená klišoidními přívlastky stejně jako veronská zákoutí planým vínem. Tragédie anglického dramatika patří od svého vzniku až dodnes k pilířům žánru milostné tragédie. Často bývá všemožně parafrázována, parodována, reinterpretována.

Zatím poslední inscenační vrub na Shakespearově textu udělala režisérka Hana Mikolášková v brněnském Divadla Polárka. Premiéra se v sále v Tučkově ulici konala přesně před týdnem. Režisérka ke klasické tragédii přistoupila s respektem několikanásobně menším, než by staromilec byl ochoten připustit i (odpustit). A to jak formálně, tak obsahově. Romea, Julii, Tybalta, Merkucia i ostatní figury společně s choreografem Davidem Strnadem rozpohybovala a donutila k mnohdy stejně krkolomným jako působivým pohybovým kreacím. Ať už se jedná o bitku (Romeo, Tybalt), přátelské hašteření (Romeo, Merkucio) či archetypizovanou balkonovou scénu (zde pokládám plnění závorek jmény figur za urážku každého čtenáře). Každý pohyb, každý pohled a gesto je podřízeno choreograficko-estetickému prožitku, který cítí samotní herci na jevišti a o to silněji se tento prožitek valí po emocionální dálnici do hlediště. Kanonizovaný překlad Martina Hilského k choreografii sedí jako ulitý, je to tvůrčí symbióza vizuální a akustické složky představení. Tu druhou mistrně doplňuje hudba skladatele Petra Hromádky.

Batman in love

Zuzana Přidalová je autorkou strohé kovové scény, která nabízí možnost hrát ve dvou plánech. Vysokou variabilitu jí propůjčují posuvné nebo výsuvné rolety, které jsou – podobny mřížkám zpovědnic – barometrem nálad nebo katalyzátorem verbální komunikace tam, kde se jedna strana bojí pohlédnout té druhé do očí. Velmi využívané jsou žebříky po stranách scény. Romeo po nich šplhá tak často a tak vehementně, že by se zdřímnuvšímu divákovi po procitnutí mohlo zdát, že před sebou vidí Batmana. Zdřímnutí je nicméně díky koncentraci akce vyloučené. Obsahové zásahy se dotkly především reprezentantů znepřátelených veronských rodů Monteků a Kapuletů. V jejich čele nestojí muži, ale ženy. Tedy ne dle sicilských mravů kmotři, ale kmotry, které dští despekt a nenávist vůči druhému rodu na každém kroku.

Mikolášková také "zašmodrchala" milenecké vztahy veronského patriciátu do uzlu vpravdě gordického. Vedle nejryzejšího citu a splynutí duší Romea a Julie je zde vášní schvácen také Tybalt s Juliinou chůvou nebo madam Kapuletová a Juliin nápadník Paris. Ten se ostatně na rozdíl od jiných inscenací nedožije konce.

Energické trio

Romeo a Julie daleko více než jiná představení (protože na klasické předloze) ukazují sílu mladého hereckého kolektivu Polárky. Titulní dvojici precizně ztvárňují Lubomír Stárek a Petra Bučková. On rozervaný filozofující snílek, ona typická slečinka z vyšších vrstev, co s nimi udělá noc strávená na /pod balkónem a jak to všechno dopadne. Bez větších rozpaků je ale možné pochválit šmahem všechny aktéry, protože bez výjimky předvedli nasazení, jaké se nevidí na jiných brněnských scénách, kde nad herci nevisí Damoklův meč rušení divadla, a ti tedy teoreticky mají více prostoru ke koncetraci na své role. A to je hlavní důvod, proč Romea a Julii v Polárce vidět. Inscenace má úžasnou energii, kterou jí rovným dílem dodalo především trio Hilský, Strnad, Mikolášková. Elfsky ostroušatá vypravěčka Královna Mab (Sylva Vespalcová) v jednu chvíli nad jevištěm doslova létá.

Polárka ukazuje celému divadelnímu Brnu přístup, jak se zakousnout do nastudování hry, a tak divák p/r/omine i leccos, co by mu u horší hry vadilo o poznání víc. Například to, že se hraje téměř dvě hodiny bez pauzy.

Karel Hašek

Vloženo: 3. 3. 2008

Novější článek: Hašteřica aneb co se může stát na dvorku - 4. 3. 2008