Premiéra s vůni světovosti

Ensemble Opera Diversa je seskupení mladých muzikusů, dělajících svou skvělou hudbou Brnu čest i slávu. Máme velkou radost, že světovou premiéru svého japonského příběhu s janáčkovskými ozvuky pod názvem Společná smrt milenců v Šinagawě, nasměrovalo do přístavu jménem Polárka.

A tak jsem měl možnost pozorovat zblízka autora libreta Pavla Drábka tahajícího balíky pitné vody a bednu plnou not i skromného kompozitora Ondřeje Kyase vlát s kytarou a zápasit s prkny. Vidět půvabnou pěvkyni Lucii Kašpárkovou bojovat s indispozicí a kostýmem zvaným kimono, slyšet sólistu skvělého hlasu, s nátiskem bratislavské pěvecké školy Aleše Janigu zpívat při natírání jevištních prken, a pozorovat sehranou dvojici – režisér Tomáš Studený, výtvarnice Sylva Marková, jak v oblacích prachu leští dřevěné části dekorací. To tedy bylo ještě nějaký ten den před vypuknutím světové premiéry.

Až v úterý 17. února v 18:30 nastalo nasoukávání se deseti hudebníků do uzoučké mezery mezi jevištěm a první řadou. Do řady, v pořadí druhé, přišel dirigent Tomáš Hanák a zaujal postavení za improvizovaným stolcem. Pak, v 18:50 se do sálu vevalily divácké proudy.

Když už sál přetékal, řekla mi jedna tuze krásná, mladá příchozí: "Pane, tak takový nátřesk ještě Polárka nezažila, viďte!"

Ceknul jsem: "Dámo, vy jste tady asi prvně, že?"

Dirigent mávnul pažemi a zbývající prostory sametové Polárky zalila hudba. Taková skvostná. Po chvíli jsem si všimnul zvláštního fyzického jevu – návštěvníci se jakoby povznesli nejméně tři centimetry nad svá sedadla. Takto se vznášeli po celou hodinu a deset minut. Když ony tři centimetry pod nimi vymizely, byl opery konec. Diváci vřele a dlouze tleskali. Byly květiny, mnoho dojetí a i slov uznání.

Světová premiéra Společné smrti milenců v Šinagavě se v Polárce vydařila.

18. 2. 2009

Starší příspěvek: Bez hodinek, kapesníků a ohleduplnosti - 12. 2. 2009

Novější příspěvek: Polárka na Facebooku - 19. 2. 2009