Žvýkačky vynalezl sám ďábel

Když se u nás prvně objevily žvýkačky, byl jsem malý kluk. Slastné žvýkání mě naplňovalo urputnou rozkoší. Žvýkačka byla vzácností, žvýkal jsem ji dlouho a rád. Žvýkačka se zásadně nevyplivovala, kousala se tak dlouho, až celá vymizela nebo se spolkla.

Jiná doba, jiný mrav. Má zkušenost s lidmi, menšími i těmi většími, přicházejícími do Polárky je zvláštní. Při vstupu do sálu nechávají sanice v klidu, jakmile se setmí, mnozí z nich počnou žvýkat, až se kolem nich šíří mlaskot na všechny strany. Někteří propadají vášni tiše. Melou panty jako fretky v ZOO. Někteří vyfukují kulaté bubliny. Ty vám tak slastně prasknou. Když žvýkačky přestanou mít tu pravou chuť, lidičky ji způsobně jazykem, zuby i rty zaoblí do kuliček a ty pak přilípnou na cokoliv. Nejraději na divadelní křeslo.

To je radosti!

Přijde za mnou návštěvník a řekne: "Pane, na opěradle je nalepená žvýkačka, kdo si má na takové křesílko sednout. Pane, to je hnus. Jak můžete něco takového dopustit?!"

Propadáte se hanbou. Je vám, jako byste sám žvýkačkami oblepoval všechny divadelní židličky světa. Stud vám navalí krev do hlavy. Následuje omluva a jdete čistit…

Jenže, už jste někdy sundávali ze sametu, z umělých potahů, z látek, ze dřeva nalepené žvýkačky?

Prstíčky přijdou o nehétky, nehétky o prstíčky. Ruce si usmolíte, ulepíte, žvýkaček sedadla nezbavíte. V případě, že žvýkačku odtrhenete, poškodíte sedadlo. Vezmete na pomoc čistidlo, uděláte do potahu díru. Mýdlo s vlažnou vodou divadelní křeslo výrazně opění, žvýkačku nesmyje. To jsou věci! Stojíte nad poškozeným modrým sedákem a hlavou vám táhne: "Herodes, to byl panečku král!"

Ďáble, který jsi nám žvýkačky seslal, poraď, co teď s nimi, v divadlech!

20. 1. 2009

Starší příspěvek: Oslavy a uklízečka - 19. 1. 2009

Novější příspěvek: Šest dortů z Hrušovan - 24. 1. 2009