Jedna milá derniéra

Dal jsem si židličku na plato a koukal na loučení souboru s letitou inscenací Hanky Mikoláškové zvanou Vánoční hra. Divadlo plné dětí a paní učitelek. Tu a tam maminka s robátkem. Na jevišti se scházeli hudebníci. Lukáš Votava svíral dudy, Pavel Petrů harmoniku a Jenda Kyncl loudil tóny na flétničku. Naposledy rozehráli své herecké party, svůj koncert a skvostné představení, příběh narození Ježíše, pána našeho.

Občasná herecká extempore, provázející každou derniéru, měla tentokráte neodolatelnost a míru. Bylo mně v Polárce moc dobře. Z každého slova, pohybu, melodie bylo cítit jak neradi aktéři naposled ukusují koláčky svých rolí…

Když Luboš Stárek v postavě Kuby rozpřáhnul ruce do radostného zvolání: "Náš pán se narodil!", byli jsme všichni dojatí a svým způsobem i šťastní. Alespoň odcházející děti i s paní učitelkami měly rozjasněné tváře a zamžené oči, když vydechovaly: "Bylo to tuze krásné, nádherné". Zářící blonďatá maminka řekla: "Ta vaše Vánoční hra byla spanilá a něžná".

Řekl jsem smutně: "Máte pravdu, mladá paní, byla. Viděla jste totiž její derniéru…"

19. 12. 2008

Starší příspěvek: Aktuality pod čarou - 15. 12. 2008

Novější příspěvek: Soutěž Kdo je kdo? - 31. 12. 2008