S koníčkem přes hory a Zábradlí

Ihned po premiéře "Zajíce" balila technika Polárky hejblata a saky-paky a kostýmy a rekvizity inscenace "Koníčka", aby už brzičko, v nedělním ránu, mohl celičký soubor vyrazit vlaky, autobusy a auty na směr Praha, neb sraz všech byl již ve dvanáct na Anenském náměstí před budovou Divadla Na zábradlí. Pak rychle postavit, nasvítit, poněkud dost upravit aranž, neboť legendární jevišťátko je poněkud menších rozměrů a zrovinka ve tři vypustit "Koníčka" do arény věhlasného divadla v celé parádě.

Stalo se.

Po představení rychle zbourat, naložit, uvolnit jeviště večernímu programu, nasednout do aut, autobusů, vlaků a domů, domů, vyspat se, trošičku si odpočinout. Rychlík, kterým někteří jeli, však z pražského hlavního nádraží ne a ne vyjet. Nějaký člověk upadnul pod kola kterési z lokomotiv a policie zastavila provoz na všech kolejích. Do Brna dorazil rychlovlak jen se dvou hodinovým zpožděním…

Jak v minulém týdnu prohlašoval Kamil Malík: "Účast na festivalu Příští vlna a hraní Na zábradlí je pro nás velikou ctí, jen to datum, třináctého, to mi poněkud vadí".

Dodávám, mýliti se je lidské. Na zábradlí jsme hráli v neděli 12. října, 13. je až dnes, v pondělí, ovšem to nic neubíra na Kamilově předplněné obavě. Některé dny jsou totiž třináctými v pořadí i když očíslování mají jiné, ba různé. Prvního, třetího, šestého, osmadvacátého, dvanáctého. Realita tradici mnohdy smazává.

13. 10. 2008

Starší příspěvek: Sergej Sanža, tvůrce choreografie - 12. 10. 2008

Novější příspěvek: Divadlo, máme tě rádi - 16. 10. 2008