Jsou diváci různí

Nejlepším divákem je člověk fanda, chodící do divadla, jako do "svého". Přijde, mrkne nalevo, napravo, okamžitě pozná, co se od jeho poslední návštěvy v divadle změnilo, vyhlédne si své místečko, usadí se a je nadšen. O něco horším divákem je občan, který doprovází osobu blízkou, jemu nakloněnou, divadlem okouzlenou. Je divadlem tahán, vláčen, tu a tam zavadí pohledem nebo celou hlavou o nějaký ten růžek či výstupek. K účinkujícím se chová mírně, někdy i s úsměvem si všimne momentů, které normálnímu návštěvníkovi ujdou. Třeba že vzadu napravo za sufitou trčí do jeviště něčí černá bota. Tohoto diváka nepřekvapí nic. Kdyby jeho partnerce někdo v šatně ukradl kožich, zajisté jen stoicky poznamená: "To nic, Marie, hlavní věc, že je už konec divadla!"

Nejhorším divákem je divák na divadlo neuvyklý, nezdvořilý a hovorný. Do hracího sálu vstupuje obtížen mobilními telefony, sluchátkovými aparaturami, s bujarou náladou, konzumním myšlením a čepicí hluboce vraženou do čela. V průběhu představení je hlučnější. Hýří poznámkami, esemeskami a neuvěřitelně báječnými nápady. Například sledovat průběh představení přes displej svého mobilu nebo hrát si na něm skvělé, barevné hry. Umí fotit bleskem, zalamovat ruce za hlavu, bublinkovat žvýkačky, lupat je a vyžvýkané lepit na sedadla. Jsem rád, že do Polárky chodí děti, školáčci, školáci, žáci, žákyně, studenti – diváci té prvé kategorie. Ovšem najdou se i vyjímky potvrzujíci pravidlo. Žel někdy i dost.

Váš Jaroslav Tuček

25. 9. 2008

Starší příspěvek: Komu se nelení, má plné sály - 24. 9. 2008

Novější příspěvek: Den jako vyžehlený - 1. 10. 2008