Do modra, všechno do modra

Do modra laděný sál Polárky působí mile, útulně. Kdo se rozhodne usadit se v některém z jeho modrých křesílek, nabude po chvíli dojmu, že v tomto stánku umění, se může kumštýřům docela dařit. Po mnoho měsíců, mě značně pilo krev něco, co modrost prostoru narušovalo. Ostrůvky strakatých, dřevěných židliček, šklebících se téměř ze všech koutů divadla. Když z jejich sedaček začaly vykukovat molitanové náplně, počala mě fackovat hanba. Nákup náhradních židlí z důvodů ekonomických nepřipadl v úvahu. Oprava odborníky by mohla být ještě o něco dražší, než pořízení židliček nových, takže nezbývalo nic jiného, než přistoupit na obvyklé polárkovské: "Nebědovat! Udělat si sami"!

Za tisícovku jsme nakoupili modřoučkou potahovku, za stovku náboje do nastřelovací pistole, šroubovákem odšroubovali sedací části, obalili je modrou látkou, přikurtovali kovovými kramličkami a bylo po mém zrakovém problému. Čtyřicet židliček prokouklo, zhezknulo a vyladilo divadélko do modra. Zcela do modra.

Nutno dodat, že paní Kateřina, která nastřelovačkou vydala na tři tisíce pořádně hřmotných ran, mnohým zkoušejícím hercům při generálkách cuchala nervy a brala dech. Ve čtvrtek, pozdě večer, však střelba utichla. Všichni jsme si oddechli a měli tichou radost. Při pátečních zkouškách, některým z nás cosi chybělo, stále jsme špicovali uši, kdy paní Kateřina opět spustí. Nespustila. Jela pro plakáty, pak do výlepů, pak do obchoďáků nakoupit na premiéru, potom účtovala, tiskla na kopírce programy… Klobouk dolů, paní Kateřino! Jak to tak vidím, jistě přijdete do nebe! Do modrého…

23. 2. 2008

Starší příspěvek: Levitující Sylva - 21. 2. 2008

Novější příspěvek: Romeo a Julie, jednoznačný úspěch - 25. 2. 2008